22.09.2011, Miroslav Fuks

Komárek: Proč by to Vysočině nemělo vyjít letos?

Komárek: Proč by to Vysočině nemělo vyjít letos?V letní přípravě do Jihlavy dorazil jako zkušená posila defenzívy a jeho dosavadní výkony naznačují, že by se mu tento úkol mělo podařit naplnit. Řeč je o šestadvacetiletém stoperovi s celou řadou startů z nejvyšší soutěže v Česku i na Slovensku Martinu Komárkovi. Odkud pochází a jaké byly jeho fotbalové začátky?

 

Naše rodina má kořeny v obci Bouzov. Zhruba v šesti letech mne táta poprvé přivedl na hřiště. Do patnácti let jsem kopal v Bouzově, prostě normální vesnický fotbal. Fotbal mne hrozně bavil a doufal jsem, že bych se mohl někam posunout.

Od patnácti jsi hrál v nedaleké Mohelnici. Kdo tě tam přivedl?
V Bouzově nebyl dorostenecký tým a tak jsem vyrazil na zkoušku do Litovle. Byl jsem tam asi 14 dní, když jsem dostal nabídku, jestli bych to nechtěl zkusit v nedaleké Mohelnici. Zde zrovna hráli o postup do druhé nejvyšší soutěže – MSDL – a tak jsem rád souhlasil. Navíc jsme v Mohelnici nastoupil na střední školu. V prvním roce jsem pravidelně hrál za mladší dorost a pak jsem si šel sednout za starší. Ti skutečně dokázali postoupit a já si tak v dalším ročníku zahrál II. dorosteneckou ligu.

Pozornost Olomouce jsi upoutal poměrně pozdě. Jaké byly začátky v Sigmě?
První kontakt proběhl v lednu 2001, kdy mne vzal trenér Neček do Sigmy na zkoušku. Měl o mne zájem ale kluby se nakonec nedohodly. O půl roku později jsem ale v Olomouci zakotvil, protože Mohelnice sestoupila. Pro mne to byl další velký skok, vždyť ještě v patnácti jsem „trénoval“ u nás doma v Bouzově. Začátky byly určitě náročné i pro mého tátu, který mě půl roku každý den vozil do školy v Mohelnici a na tréninky do Olomouce, což bylo dost náročné. Zaslouží velké poděkování.

Byl jsi od začátku stoper?
Začínal jsem v útoku, ale postupem času jsem se posouval dozadu. V Mohelnici to se mnou ještě zkoušeli v útoku, ale do Sigmy jsem šel jako stoper.

Kdy jsi pronikl do olomoucké juniorky?
V Sigmě jsem kategorie nepřeskakoval, vše jsem si musel trpělivě vyčkat a odpracovat. Začínal jsem v B dorostu pod vedením trenéra Saňáka. V dalším ročníku jsem si zahrál extraligy dorostu a v létě 2003 jsem se přesunul do kabiny juniorky za trenérem Psotkou. Poctivě jsem trénoval, moc jsem nehrál a čekal jsem na šanci. Tu dostávali spíše Čep, Škerle nebo Krajčovič. Navíc mne zabrzdilo opakované zranění stehenního svalu. Nakonec jsem musel vysadit asi na tři měsíce. Pomohlo mi hostování v divizním Ústí nad Orlicí, odkud mi podal pomocné laso právě trenér Saňák.

Kdy jsi zamířil do kabiny olomouckého „áčka“?
Na prvoligové lavičce jsem byl poprvé v srpnu 2005 za trenéra Uličného. S „áčkem“ jsem ale trénoval jen výjimečně. V ročníku 2005/06 jsem byl takto na lávce asi čtyřikrát. Byl jsem hlavně rád, že mohu pravidelně hrát za juniorku II. ligu.
Opravdový posun do prvního týmu přišel v létě 2006 s příchodem trenéra Paličky. Do týmu vzal z „béčka“ více hráčů včetně mě. První start v Gambrinus lize jsem si připsal v 6. kole na podzim 2006. Hned jsem nastoupil v základní sestavě v Plzni. Důvěru mi ale nedal Palička, ale nově jmenovaný trenér Petržela. Jsem mu vděčný, že mi postupně dával stále větší herní prostor

Horší už to bylo v dalším ročníku 2007/08…
U trenéra Petržely vyvrcholily jeho tehdejší osobní problémy a tak ho v létě 2007 vystřídal kouč Pulpit. Ten si přivedl stopera Šuškavčeviče, měl svoji ustálenou jedenáctku a já v roli 3 – 4. stopera hrál spíše sporadicky. Seděl jsem na lavičce „áčka“ a pomáhal jsem juniorce k vítězství v MSFL.

Hned v dalším ročníku jsi ale zaznamenal nejvíc prvoligových startů v kariéře…
Pulpita vystřídal trenér Psotka, který začal ještě ve větší míře sázet na olomoucké odchovance. Všechny nás velmi dobře znal a dokázal nás podržet. Celý podzim jsem odehrál v základu bez střídání. Na jaře už to sice bylo horší, ovšem celkových 21 startů a první dva góly v lize představovaly slušnou sezónu. Navíc jsme skončili na 4. příčce a vybojovali jsme tak start v Evropské lize!

Proč jsi do těchto zápasů nezasáhl?
Bohužel, v letní přípravě jsem si zlomil zápěstní kůstku. Přišel jsem tak o výborné zápasy proti Aberdeenu a Evertonu. Byl jsem čtrnáct dní mimo, nezachytil jsem start do sezóny a do stoperské dvojice se prosadil Dreksa. Na podzim 2009 jsem nastoupil jen pětkrát. Jaro už bylo mnohem lepší a točil jsem se v sestavě se Škerlem a Dreksou. V létě 2010 mi v Sigmě končila smlouva a zdálo se, že bych v klubu mohl pokračovat. Vedení však na mé požadavky nové smlouvy nereflektovalo a já si tak musel hledat nové angažmá.

Měl jsi tehdy více variant dalšího angažmá? Co rozhodlo pro Senici?
Rozhodil jsem sítě a doufal v zahraniční působení. Byl jsem na testech ve švédském Trelleborgu a něco se rýsovalo i v Polsku a Maďarsku. Nejkonkrétnější nabídku však předložila slovenská Senica.

Jaký byl ročník v tomto ambiciózním týmu? Jistě sis představoval, že se zde prosadíš výrazněji?
Byl jsem rád, že v Senici odpadla jazyková bariéra. Maloval jsem si, jak budu pravidelně nastupovat a třeba na sebe upozorním v Rakousku. Realita však byla jiná. V prvním kole jsme prohráli 3:0 v Trnavě, trenér Griga sáhl ke změnám v sestavě a já byl jedním z těch, které vyndal. Tým poté vyhrál asi 6 zápasů v řadě, dařilo se mu a kouč nechtěl do zaběhnuté sestavy sahat. S pozicí třetího stopera jsem nebyl příliš spokojen a tak jsem uvítal nabídku trápícího se Brna na hostování. Kluby se domluvili na hráčské výměně, kdy místo mně přišel do Senice stoper Križko. Jenže se poté zjistilo, že z administrativních důvodů nikam odejít nemohu. Já se tak musel vrátit do Senice, kde se ze mne mezitím stal čtvrtý stoper – za Križkem. Byla to nepříjemná situace. V zimě byl ve hře můj odchod, jenže trenéra zaujaly mé výkony na herním soustředění v Turecku. Navíc se vážně zranil právě Križko, tudíž jsme na jaře nějaké zápasy Corgoň ligy odehrál. Přispěl jsem tak k historickému úspěchu Senice v podobě konečného 2. místa.

Jaké varianty dalšího angažmá jsi měl na stole letos v létě? Co rozhodlo pro Vysočinu?
Ještě před koncem slovenské ligy mne oslovil trenér Petržela působící v druholigových Michalovcích. Nabídku na půl roku předložila i Senica. Já byl bez smlouvy volným hráčem a když manažer předložil finančně zajímavou možnost z prvoligového týmu Volyn Lutsk, tak jsem společně s dalším stoperem Tomášem Huberem zamířil na Ukrajinu. Realita na místě však byla trochu jiná – po týdenní zkoušce, velké konkurenci a jednom utkání jsme byli odmítnuti. Rovnou nás ale poslali na test do jiného klubu - Kryvbas Krivoj Rog. Za ním jsme vlakem uskutečnili čtyřiadvacetihodinovou cestu do města Simferopol u Černého Moře. Tento nezapomenutelný zážitek však novým angažmá odměněn nebyl. Mohl jsem ještě na jeden test v moldavském Kišiněvě, ale já raději sedl na letadlo do Česka. Zde se mi ozval trenér Pivarník, kterého jsem znal ze Slovenska. Měl jsem jeho důvěru a byl konkrétní, což byla po ukrajinském dobrodružství velká změna. Už jsem nemínil ztrácet čas a čekat na nějakou skvělou nabídku. Rozhodl jsem se pro Vysočinu, kterou mi doporučili i kamarádi Vepřek a Vojáček. Ostatně, jejich chválu na jihlavské zázemí musím potvrdit. Vše tady je na výborné úrovni a má to řád.

Čím si vysvětluješ dosavadní nevyrovnané výkony svého týmu? Bude v tomto ročníku reálné bojovat o postup?
Druhou ligu jsem si dobře pamatoval a tato očekávání byla naplněna. Jde o velmi atletickou soutěž, v níž je třeba o každý bod tvrdě bojovat. Start do ligy nám vůbec nevyšel a my se naplno přesvědčili o její náročnosti. Doufám, že se herně začínáme zvedat a že se náš odstup na špičku bude jenom ztenčovat. Vysočina o postup usiluje už dlouho a je jasné, že jednou jí to vyjde. Proč by jí to nemělo vyjít už letos? Pevně věřím, že u toho budu!

ABECEDA

AUTO: Jezdit jsem se naučil s tátovým starým Seatem Ibiza. Pak jsem přešel na Alfu Romeo. Nejdříve to byl typ 156 a nyní jezdím s verzí Giulietta.
BARVA: Barvy neřeším.
CESTOVÁNÍ: Fotbalového cestování jsem si užil a snad ještě užiju dost. Rozhodně mi nevadím. Rád vzpomínám na soustředění v Turecku a těžko někdy zapomenu na letní „putování“ po Ukrajině.
DOMOV: Tím je pro mne Bouzov. Snažím se tam vracet co nejčastěji. To se samozřejmě odvíjí od mého fotbalového programu.
FILM: Filmy docela sleduji. Na webu csfd.cz si přečtu recenzi a poté se rozhoduji, zda se na film podívám doma a nebo vyrazím do kina.
GÓL: V Gambrinus lize jsem skóroval dvakrát v ročníku 2008/09. První gól jsem vstřelil hned v 1. kole na Žižkově proti Bohemians. Padl hlavou po rohu. Ještě raději však vzpomínám na trefu z 15. kola, kdy jsem v Olomouci před více než 9 tisíci diváky rozhodl derby proti Baníku. Opět to bylo po rohu hlavou.
INTERNET: Jsem na něm docela často. Občas se mrknu i na klubový web, co o nás říká trenér.
JÍDLO: Mám rád kuře s rýží a nebo špagety carbonara.
KOUČ: V kariéře mi hodně pomohli olomoučtí trenéři Saňák, Petržela a Psotka.
LITERATURA: Většina mé četby se odehrává na internetu. Zde sleduji zajímavosti a informace z oblasti sportu, aut či počítačů.
MUZIKA: Nevybírám si, písnička se mi musí líbit.
NÁPOJ: Bílé víno a z nealka cola.
POLITIKA: Sleduji ji pouze okrajově, po očku.
RITUÁL: Žádný rituál nemám.
SPORT: V současné době se rád v televizi dívám na špičkové zápasy ragby. Jinak v zimě si rád zahraju hokej a oblíbil jsem si badminton.
ŠKOLA: V Mohelnici jsem začal obchodní akademii, ovšem s přesunem do Olomouce jsem školu přerušil. Středoškolské vzdělání s maturitou jsem tak ukončil až později v Olomouci. Šlo o Střední odbornou školu ekonomiky a podnikání. Poté jsem se pokoušel o přijetí na FTVS, ale v přijímačkách jsem neuspěl.
TELEVIZE: Sleduji fotbal a sport. Dále pak seriály – Dva a půl chlapa nebo Jak jsem potkal vaši matku.
VZOR: Vyložený vzor nemám, ale líbí se mi hra brazilského stopera Lucia.
ZVÍŘATA: V dětství jsem měl psa. Jednou bych si ho chtěl pořídit, ale chtělo by k němu mít i barák.
ŽENY: Mám přítelkyni Anetku. Pracuje v Olomouci, takže naše společné chvíle jsou méně časté, než bychom si oba přáli.

 
Aktuálně

Juniorka na úvod přípravy podlehla třetiligové Vrchovině

Celý podzim neporažené divizní „béčko“ dnes sehrálo úvodní duel zimní přípravy. A hned na úvod bez doplnění z kádru „áčka“ nestačilo na třetiligový SFK Vrchovina Nové Město na Moravě. Hosté zvítězili 3:5 (1:4), když za Jihlavu z penalty skóroval David Sargsyan, jednou se trefil Alen Kurtalić a třetí branka byla vlastní. Celý článek

 
Servis
V tento den před lety
 
Klub •  Hráči •  Zápasy •  Mládež •  Multimedia •  Fanoušci •  Historie

© 2006-2020 FC Vysočina Jihlava & eSports.cz, s.r.o.  |  RSS
Veškerý obsah stránek chráněn podle autorského zákona a jeho přejímaní bez výslovného souhlasu redakce je zakázáno. Povolena je citace částí materiálů zde zveřejněných s uvedením zdroje www,fcvysocina.cz.

 
 
 
M-soft
 

Akcionáři klubu

Hlavní partneři klubu

Významní partneři klubu

Partneři klubu

Mediální partneři klubu