Pro fotbalistu není nic horšího než sledovat svůj tým z tribuny nebo ze střídačky. Takové období právě teď prožívá zraněná brankářská jednička Jihlavy <b>Václav Winter</b>. Ten tak již podruhé musel sledovat sokolovský brankostroj. „Vůbec nejsem rád, že jsem nemohl být na hřišti. V Jihlavě jsem od toho, abych chytal a pomohl jí k vítězství. Ne, abych byl zraněný,“ litoval své absence třiatřicetiletý gólman.
UMĚLÁ TRÁVA, FOTBALOVÝ FENOMÉN 21. STOLETÍ Nejstarší hřiště s umělou trávou na Vysočině je v areálu Na Stoupách v Jihlavě. Slouží k zimním přípravným zápasům, hraje se na ní liga v malé kopané, na mistrovské zápasy jej ale využívá i třetiligová rezerva FC Vysočina. Když bylo v listopadu roku 2003 v jihlavském areálu Na Stoupách slavnostně otevřeno hřiště s umělým travnatým povrchem třetí generace, vkročil místní fotbalový klub Vysočina „do 21. století“. Jako první na Vysočině se totiž mohl pochlubit tímto povrchem.
Za druholigové fotbalisty FC Vysočina zatím <b>Muris Mešanovič</b> odehrál pouze dva zápasy. I to mu však stačilo, aby na sebe dokonale strhl pozornost jihlavských fanoušků. "Góly jsem dával vždycky," usmívá se Mešanovič, který FC Vysočina do konce roku posílí formou hostování z Jablonce. "Přišel jsem hlavně proto, abych Jihlavě pomohl. A doufám, že se mi to povede."
Přišel, dal dva góly, ale nezvítězil. Tak se dá ve zkratce definovat premiéra <b>Murise Mešanoviče</b> v jihlavském dresu. Lepší úvod si nemohl přát. Jen kdyby se ještě podařilo dovést duel s posledním týmem tabulky Vítkovicemi do vítězného konce. Vždyť druholigový FC Vysočina byl jasným favoritem.
Z pozice manažera se <b>Josef Jinoch</b> podílel mimo jiné na cestě fotbalistů Liberce za mistrovským titulem či do čtvrtfinále Poháru UEFA, na stejném postu pracoval také v dalším elitním českém klubu, pražské Slavii. Proto může překvapit, že držitele trenérské A-licence možná více než práce v managementu láká role kouče.