Nebyl to hezký pohled. Ovšem utrpení to nebylo, protože výsledek příliš neodpovídá obrazu hry. Sice jsme prohrávali po dvou standardkách 2:0, ale poté jsme se dostali brankou do hry a soupeře do ničeho nepustili. Vytvořili jsme si i gólové šance, které jsme ovšem neproměnili. Kdyby to bylo po poločase 2:2, tak by se zápas vyvíjel úplně jinak. Soupeři tam zkrátka padlo všechno a nám nic.

Jste sice zraněný, ale určitě jste byl na pohovorech s koučem Urbanem. Padala ostrá slova?

Ostrá je silné slovo. Trenér důrazně promluvil ke všem a pak k jednotlivým hráčům. Nebylo to příjemné, ale říkal jen čistá fakta. Nejde čekat, že po takovémto zápase nás bude kouč chválit. Je to zkrátka v nás hráčích.

Pohled na jihlavské skóre ukazuje, že Jihlava sice střílí dost branek, ale zároveň hodně inkasuje. Jedenadvacet inkasovaných gólů je vcelku alarmující číslo.

Je to tak. Nemůžeme se za nic schovávat. Ale nejde všechno svalovat jen na obranu a gólmana. Fotbal je týmový sport a obranná fáze je týmová práce. Hlavní problém bych viděl v tom, že neumíme napravit chybu druhého. Když udělá chybu jeden, tak druhý ji nenapraví, třetí ji ještě zhorší a čtvrtý to úplně dokončí. Je to jak domino. Hráči by měli umět napravit chybu spoluhráče. Jenže to se neděje.

Nejste tak trochu „rád“ po takovém hrůzostrašně vypadajícím výsledku, že jste nestál mezi třemi tyčemi?

Určitě víte, jakou odpověď ode mě uslyšíte. Vůbec nejsem rád, že jsem nemohl být na hřišti. V Jihlavě jsem od toho, abych chytal a pomohl jí k vítězství. Ne, abych byl zraněný. Navíc jsem se zranil ve Vítkovicích, kde jsme prohráli. To je ještě horší. Mrzí mě, že jsem nemohl hrát a klukům pomoct.

A jak to s vámi zdravotně vypadá?

Ve středu jdu na vyšetření na sono a tam se rozhodne, co bude dál a jak dlouho ještě budu mimo.

Pokračovat na další článek: