Urdinov: FC Vysočina jsem vděčný a chci mu splatit důvěru

NA AKTUÁLNÍ TÉMATA

V Jihlavě jsi čtyři měsíce. Splnilo toto angažmá tvé očekávání?
Před působením v FC Vysočina jsem byl několik měsíců bez angažmá. Za této situace bylo mým hlavním cílem vrátit se do profesionálního fotbalu, prosadit se do základní sestavy a zůstat zdravý. Toto se mi splnilo, tudíž mohu být spokojený. Jsem pyšný sám na sebe, že jsem předchozí nejsložitější období mé kariéry překonal a snad z něj vyšel posílen. Když hráč pravidelně nastupuje a působí v reprezentaci, tak má pocit, že je vše jednoduché. Opravdová zkouška přijde až v momentě, kdy je zraněný nebo bez smlouvy. Rád bych proto poděkoval sportovnímu manažerovi Milanu Bokšovi, že mi věřil a dal mi šanci v Jihlavě. FC Vysočina jsem opravdu velmi vděčný a rád bych jí třikrát splatil její pomoc a důvěru.

Jaká je česká liga? Jak vnímáš její kvalitu, atmosféru, fanoušky, stadióny?
Předně bych chtěl říci, že česká liga je velice dobře organizovaná, na obdobné úrovni jako polská Ekstraklasa. Jsou zde kvalitní stadióny, výborné podmínky pro trénink a profesionálně fungující kluby. Nedostatek vidím v počtu diváků na stadiónech a jejich nadšení pro fotbal. Myslím si, že se nárůstem počtu fanoušků by se ještě zvedla úroveň celé soutěže.

Který jarní duel ti zatím nejlépe vyšel?
Dobrý zápas jsem odehrál na půdě Viktorie Plzeň a dařilo se mi i v posledním duelu proti Mladé Boleslavi. Mám pocit, že úroveň mé hry se zlepšuje s každým zápasem a nezbytnou důvěrou trenéra.

Jsi spokojen na postu levého obránce? Jsi schopen nastoupit i na jiném místě sestavy?
Už v mládežnických akademiích jsem vždy nastupoval na pozici levého beka. Pravdou je, že v Jihlavě se trochu musel změnit styl mé hry, neboť se musím mnohem více soustředit na defenzívu, než tomu bylo v mých předchozích působištích. I proto si umím představit, že nastoupím i na pozici levého záložníka.

Kterou soutěž, v nichž si dosud působil, považuješ za nejkvalitnější?
Myslím si, že polská liga je svojí kvalitou o něco výš, než česká SYNOT liga. Pravdou je, že české kluby jsou zatím úspěšnější v evropských pohárech.

Jakými jazyky jsi schopen se domluvit?
Hovořím anglicky, holandsky, francouzsky, srbsky, makedonsky, německy a teď se snažím mluvit česky. Už rozumím velmi dobře, v komunikaci se spoluhráči nebo trenéry rozhodně nemám problém.

Liší se nějak fotbalová parta v Česku oproti jiným zemím? Jaká je ta jihlavská?
Hned v úvodu mého jihlavského působení mne potěšilo, kolik spoluhráčů či lidí z klubu mi nabídlo pomoc a snažili se mi vyjít vstříc. V současné době těžce bojujeme o záchranu v soutěži, přesto je atmosféra v kabině FC Vysočina velmi dobrá. Víme, kdy je prostor pro zábavu a vtípky, a víme, kdy se musíme koncentrovat na naše výkony. Je jasné, že kdybychom teď měli o tři nebo čtyři body více, tak by nálada v mančaftu byla ještě lepší.

Jsi v Jihlavě s rodinou? Jak se vám líbí město? Měli jste možnost poznat i další česká města?
Zpočátku jsem se musel obejít bez rodiny, ale nyní už je se mnou moje žena a tříletý syn. V Jihlavě se nám líbí. Máme zde vše, co potřebujeme, včetně možností trávení volného času s rodinou. Už jsme měli možnost navštívit Prahu a Brno a moc se nám líbila historická Telč.

OHLÉDNUTÍ ZA KARIÉROU

Kde ses narodil? Jak se tvoje rodina ocitla v Belgii?
Maminka je makedonské národnosti, ale narodila se v Belgii. Otec je též Makedonec a v minulosti byl profesionálním fotbalistou, když nastupoval ve II. belgické lize za tým Union Saint-Gilloise. Já i bratr jsme se narodili v belgickém Mechelenu, kde jsem učinil první fotbalové krůčky.

Kterými mládežnickými kluby jsi prošel?
Když mi bylo dvanáct let, tak jsem společně s dalšími třemi spoluhráči z Mechelenu obdržel nabídku na přestup do slavného PSV Eindhoven. Pro rodiče nebylo jednoduché rozhodnutí pustit mne v tomto věku do 110 kilometrů vzdáleného holandského města. Nakonec se vše podařilo skloubit tak, že jsem zůstal v pravidelném kontaktu s rodinou a zvládal jsem jak školu, tak i tréninky. Ale dost jsem se při tom nacestoval. V šestnácti letech jsem pochopil, že se v Eindhovenu těžko prosadím do prvního týmu, tudíž jsem přijal nabídku Rody Kerkrade.

Co scházelo tomu, aby ses prosadil v Kerkrade?
Na podzim 2009 jsem se dostal do širšího kádru prvního týmu a několikrát jsem byl na lavičce v ligovém či pohárovém utkání. Myslím, že jsem byl v dobré formě, ale do sestavy jsem se nikdy neprosadil. Konečné slovo má vždy trenér a ten se pro mne nerozhodl.

Kdy ti přišla první pozvánka do makedonské mládežnické reprezentace?
Dokonce jsem nastoupil ve dvou utkáních belgické reprezentace U16 proti Turecku. Má rodina však pochází z Makedonie, tudíž jsem respektoval touhu mého otce, abych nastupoval za jeho vlast. Za makedonský tým U17 jsem poprvé hrál v roce 2007. Ve výběrech U17, U19 a U21 jsem postupně nastoupil do 29 zápasů.

Proč jsi v roce 2010 zamířil z Nizozemí do Makedonie?
Cítil jsem, že potřebuji změnu a začít pravidelně hrát ligové zápasy. Protože jsem začal nastupovat za makedonskou reprezentaci U21, tak jsem přijal nabídku předního makedonského klubu Rabotnički Skopje. Byla to dobrá volba, protože jsem byl na očích koučům národního týmu a rozjel jsem tu svoji kariéru. Lhal bych, kdybych řekl, že přechod z Nizozemí do daleké Makedonie byl jednoduchý. Hlavně první dva měsíce pro mne byly velice složité. Nakonec jsem si ale zvykl. Navíc jsem ve Skopje našel svoji ženu.

Rok 2012 jsi strávil v litevském FK Ekranas. Navíc ses dostal do makedonského národního týmu. Šlo o nejlepší úsek tvé kariéry?
Lze to tak hodnotit. V mé kariéře šlo o posun kupředu. Získal jsem litevský mistrovský titul, okusil jsem kvalifikaci Ligy mistrů a prosadil jsem se do makedonské reprezentace.

Jaké máš vzpomínky na 3 reprezentační starty?
Šanci mi dal tehdejší kouč národního týmu, známý velšský útočník a trenér John Toshack. Viděl mne v utkání reprezentace U21, kde jsem vstřelil jediný gól při výhře 1:0, a dva týdny později mne povolal do „áčka“ k přípravnému duelu v Portugalsku. Dne 26. května 2012 jsem nastoupil k reprezentačnímu debutu, odehrál jsem 73 minut, kdy jsem šel ze hřiště společně se slavným Ronaldem, a mohla nás těšit cenná remíza 0:0. Je jasné, že jsem byl hodně nervózní, ale zvládl jsem to. O pár dní později jsem odehrál celý duel v Angole a má reprezentační éra se zatím uzavřela v srpnu 2012 duelem proti Litvě, v němž jsme 1:0 vyhráli. Věřím, že starty v nejvyšší české soutěži by mi mohly pomoci k tomu, abych se do makedonské reprezentace v budoucnu vrátil. Snad jsem k tomuto cíli na dobré cestě.

Jak ses dostal do bosenského Željezničar Sarajevo?
Nabídku jsem dostal počátku roku 2013. Cíl byl jasný – vybojovat bosenský mistrovský titul, což se nám podařilo. Velice rád vzpomínám na výbornou partu, atmosféru zápasů a nadšení fanoušků, kteří úžasně fandili a na hráče vytvářeli velký tlak. Skvělým zážitkem bylo derby proti FK Sarajevo, za který nyní nastupuje Haris Harba.

Vzpomínáš si na zápasy proti Plzni v kvalifikaci Ligy mistrů?
Velmi dobře, byla to dobrá zkušenost. Viktoria byla v červenci 2013 velkým favoritem, ale my jsme věřili, že můžeme uspět. V úvodním duelu v Plzni jsme po velmi divokém průběhu dosáhli nadějné prohry 4:3. Doma jsme po chybě gólmana prohrávali, ale pak byl vyloučen Procházka. Snažili jsme se o vyrovnání, ale po brejku přišel druhý plzeňský gól. Ještě před poločasem jsme dokázali snížit, ale ve druhé půli už gól nepadl a my byli vyřazeni.

Velkou výzvou asi bylo působení ve Widzew Lodž, ovšem tady ses neprosadil dle svých představ...
Za Željezničar jsem odehrál ještě podzim 2013 a poté jsem zamířil za velkou výzvou do polské ligy. Podepsal jsem půlroční kontrakt s tím, že bude automaticky prodloužen v případě, že se zachráníme v Ekstraklase. Bohužel, byla to chybná volba. Klub měl velké ekonomické problémy, trápilo mne zranění, soutěž jsme nezachránili a můj kontrakt skončil. Dnes Widzew nastupuje až ve IV. lize.

Jak zpětně hodnotíš svá další angažmá v makedonském Tetovu a albánské Vloře?
Po konci v Lodži jsem byl domluven na zajímavém přestupu do Levski Sofia, ale ten se na poslední chvíli nepodařilo dotáhnout. Skončil jsem v Tetovu, přičemž to nebylo dobré rozhodnutí. Stejně tak nerad vzpomínám na jaro 2015 v albánském Flamurtari Vlora. Zde jsem se v dubnu domluvil na předčasném ukončení smlouvy a ocitl jsem se bez angažmá. Bylo to pro mne strašně komplikované období, nejtěžší v kariéře. Hledal jsem vhodný klub s finančně akceptovatelným kontraktem a trénoval jsem individuálně. Tehdy mi hodně pomohla důvěra manažera a především podpora manželky.

Měl jsi pro aktuální jaro jiné možnosti, než angažmá v FC Vysočina?
Nějaké možnosti se rýsovaly, ale já jsem se rozhodl, že už nechci opakovat chyby a působit v balkánských zemích. Proto jsem preferoval seriózní nabídku z Jihlavy. Zásadní teď pro mne je, abychom se udrželi v SYNOT lize. Pro tento cíl udělám maximum a věřím, že mé působení v FC Vysočina nebude krátkodobé.

© 2006-2024 FC Vysočina Jihlava & eSports.cz, s.r.o.  |  RSS
Veškerý obsah stránek chráněn podle autorského zákona a jeho přejímaní bez výslovného souhlasu redakce je zakázáno. Povolena je citace částí materiálů zde zveřejněných s uvedením zdroje www,fcvysocina.cz.
Nastavení cookies