30.07.2009, Miroslav Fuks

Urban: „Chci se klubu odvděčit za fotbalovou výchovu“

Urban: „Chci se klubu odvděčit za fotbalovou výchovu“Kouč Luboš Urban je jihlavským rodákem, odchovancem místního Spartaku, dlouholetým prvoligovým hráčem a též úspěšným trenérem. Přesto jeho fotbalový životopis není veřejnosti na Vysočině příliš znám. Dovolte nám tedy, abychom vám nového jihlavského lodivoda blíže představili. Kdo ho přivedl k fotbalu?

 
Na stadión Spartaku Jihlava, který se nacházel velmi blízko našeho bydliště, mne společně s bratrem přivedl někdy v roce 1967 otec. Poměrně brzo jsem začal přeskakovat jednotlivé mládežnické ročníky a už v dorostu jsem jako povinný mladík nastupoval za muže v krajském přeboru. Figuroval jsem i v různých krajských a republikových dorosteneckých výběrech. Zde jsem asi upoutal funkcionáře čerstvě druholigového Xaverova, kam jsem po určitých průtazích v roce 1975 přestoupil. Zároveň jsem začal studovat vysokou školu ekonomickou. Pravidelně jsem tu kopal II. ligu, což byla velká zkušenost.

V roce 1978 jste přestoupil do Jablonce...

Xaverov, který vždy bojoval o holé druholigové přežití, jsem vyměnil za velmi ambiciózní Jablonec, který se chtěl vrátit do I. ligy. Motivací byla i skutečnost, že jsem zde pro svoji čerstvou rodinku dostal byt. V Jablonci byly velmi dobré profesionální podmínky. Přesto jsme na postup nikdy nedosáhli. Ligu jsem si tak zahrál až v roce 1983.

To už však bylo v Dukle Praha...

V roce 1982 jsem dokončil VŠ a vzápětí přilétlo vojenské lano. Do Dukly jsem narukoval 3. ledna 1983 a nakonec jsem zde strávil pět výborných let. Najednou jsem byl v týmu plném reprezentantů a zkušených hráčů. Měl jsem však kliku. Kouč Ladislav Novák mi hned od začátku dával šanci a navíc se mi po tři roky vyhýbala zranění, tudíž jsem díky své univerzálnosti pravidelně nacházel místo v záložní formaci. Někdy tak v základu hrálo 10 reprezentantů a mladík Urban z Jablonce.

Na titul jste nedosáhl, ale úspěchy se dostavily...

V evropských pohárech jsem byl u dvou remíz s Manchesterem United (PVP 1983/94) a v Poháru UEFA jsme se v ročníku 1986/97 podílel na vyřazení Bayeru Leverkusen a v dalším kole jsme s těsným skóre 0:1 vypadli proti Interu Milán. To byly skutečně nezapomenutelné zápasy v jedinečné kulise. Navíc jsme se v letech 1983 a 1985 se radovali z triumfu v Českém i Československém poháru.

V lednu 1988 jste přestoupil do druholigové Plzně...

Do Dukly se tlačili další talentovaní mladíci a mne postihlo zranění menisku, tudíž jsem vypadl ze sestavy. Zlanařila mne Plzeň, která byla po podzim 1987 na 1. příčce II. ligy. Vyšlo nám i jaro a já tak mohl slavit návrat do I. ligy. V té jsem ještě odehrál pár zápasů na podzim 1988. Prvoligový účet jsem dopsal s bilancí 96 zápasů a 18 branek. Na jaře 1989 jsem už nastupoval v druholigovém Xaverově.

Jak jste se dostal do Francie?

Družebním klubem Xaverova byl francouzský klub Ivry sur Seine z předměstí Paříže. V létě 1990 jsme tam odehráli přáteláky a naskytla se příležitost získat zde angažmá. Skutečně se tak stalo a já zde podepsal roční smlouvu. V Paříži bylo krásně a bral jsem to jako odměnu pro celou rodinu. Klubu se však dařilo a z roku se nakonec staly roky čtyři, během kterých jsme postoupili ze 7. ligy do 4. nejvyšší soutěže.

V osmatřiceti letech jste se vrátil do vlasti...

Čas nešlo zastavit a tak mé kroky vedly zpět. Hráčskou kariéru jsem ukončil v ČFL ve Spolaně Neratovice, kde jsem po půl roce přešel na post manažera a po pár měsících jsem se stal trenérem. K trenérství jsem cílevědomě směřoval a studium profi licence jsem ve společnosti Rady, Haška či Vrby zakončil v sezóně 1999/00. To už jsem trénoval druholigový celek, konkrétně Xaverov, který na jaře 1999 převedl tým Chrudimi do Horních Počernic.

Dvakrát jste v Xaverově udržel II. ligu a došlo k dalšímu návratu do předchozího působiště...

V létě 2000 jsem přijal nabídku prvoligové Viktorie Plzeň. Šlo o velkou zkušenost, která však skončila neúspěšně. Tým neměl potřebnou kvalitu a já byl v závěru podzimu odvolán. V záchranářských pracích neuspěl ani můj nástupce Koubek.

Bez práce jste však dlouho nezůstal...

Angažoval mne druholigový Most, kde jsem strávil jaro 2001 a poté i většinu dalšího ročníku 2001/02. Odvolán jsem byl ve 25. kole. Mančaft tehdy potřeboval obměnu kádru, což později vyústilo i v postup do ligy.

Poté přišlo několik sezón ve třetí lize v ČFL...

Po Mostu jsem si dal sedmiměsíční pauzu. Kývl jsem až na nabídku Sparty Krč, která se nacházela 1 km od mého bydliště. Chtěl jsem zůstat v Praze a nižší soutěž mi v danou chvíli nevadila. Krč se povedlo zachránit a já zamířil do Břevnova, který se pohyboval na špici ČFL. Strávil jsem zde dva ročníky a možná na sebe upozornil majitele Střížkova, který též hrál tuto soutěž.

Když jste jejich nabídku v létě 2005 přijal, tak jste asi netušil, že s klubem skončíte v I. lize...

Tak to rozhodně ne, ovšem ambiciózní majitelé se netajili plány na postup do II. ligy. V ročníku 2005/06, kdy jsme v ČFL obsadili 3. příčku, zde byla kostra Pavlík, Obermajer, Zoubek a Macháček, na kterou se postupně nabalovali další kvalitní hráči a to včetně zahraničních. V další sezóně jsme soutěž už pod hlavičkou Bohemians Praha s přehledem vyhráli a vynikající formu jsme přenesli i do II. ligy. Tou jsme v ročníku 2007/08 překvapivě prošli do Gambrinus ligy. Loňský premiérový ročník tohoto klubu v nejvyšší soutěži skončil po dobrých výkonech malým zázrakem v podobě 13. pozice a zisku 34 bodů.

Jak to bylo s vaším koncem v Bohemians?

Po čtyřech ročnících už byl můj vztah s majiteli napjatý a cítil jsem, že potřebuji změnu. První popud k odchodu přišel ode mne, ovšem po návratu z dovolené jsem majitelům řekl že jsem za určitých podmínek ochoten pokračovat. Ti na to nereflektovali a já byl po skončení smlouvy volný. A mohlo dojít k dalšímu mému návratu – do rodné Jihlavy!

V jakém stavu jste Vysočinu našel?

Klub samozřejmě od dob Spartaku prošel obrovskou proměnou. S porovnání s Bohemkou disponuje výborným zázemím, skvělou mládeží, krásným stadiónem a kvalitní juniorkou ve III. lize. Navíc má stabilní a reálné prvoligové ambice. Rád bych se v Jihlavě o druhý postup do I. ligy pokusil a klubu se tak odvděčil za fotbalovou výchovu.

Těchto ambicí se nemusí bát ani stávající kádr. Přes citelné odchody Faldyny či Štohanzla zde důležitá kostra týmu zůstala a byla vhodně doplněna o Korčiána, Krutého či Cahu. Přesto ještě potřebujeme určité doplnění, abychom zvedli konkurenci a hráči cítili boj o místo. Chci zde mít 18 kvalitních fotbalistů do pole a tři gólmany. Chci však upozornit na to, že letní příprava je velice krátká a že si tým ještě musí „sednout“. Z tohoto pohledu si hodně slibuji od zimní pauzy.


 
Aktuálně

Vysočina padla v Líšni v nastaveném čase po pokutovém kopu

I přes nadějný první poločas se jihlavští hráči ve druhé půli k žádné větší šanci nedostali a mohou tak děkovat fantastickému Vejmolovi, že rozdílová trefa brněnského celku nepřišla už daleko dříve. Z Líšně se tak jihlavský celek vrací bez bodu, kdy v nastavení druhého poločasu o konečném výsledku 2:1 z penalty rozhodl Jan Silný. Celý článek

 
Servis
V tento den před lety
 
Klub •  Hráči •  Zápasy •  Mládež •  Multimedia •  Fanoušci •  Historie

© 2006-2021 FC Vysočina Jihlava & eSports.cz, s.r.o.  |  RSS
Veškerý obsah stránek chráněn podle autorského zákona a jeho přejímaní bez výslovného souhlasu redakce je zakázáno. Povolena je citace částí materiálů zde zveřejněných s uvedením zdroje www,fcvysocina.cz.

 
 
 
 

Akcionáři klubu

Generální partner klubu

Hlavní partneři klubu

Významní partneři klubu

Partneři klubu

Mediální partneři klubu