Dne 12. srpna 2005 spadl při hře na hřišti v parku můj tehdy pár dnů desetiletý syn Patrik z garáže, kde byl pro fotbalový míč. Hřiště je vlastně zarovnaná plocha v prudším kopci a dále dolů ze svahu pokračuje na střechy řadových garáží. Patrik spadl bohužel přesně jen na hlavu, měl roztříštěnou část lebeční kosti a zlomenou lícní kost a ihned upadl do komatu. Po bleskovém převozu do nemocnice byl ihned operován, následujících zhruba 5 týdnů zůstal v bezvědomí a prodělal několik mozkových operací včetně zákroku, kdy mu vzhledem k rostoucím otokům musela být odoperována další část lebeční kosti. Odoperovanou část lebeční kosti měl pak zhruba 7 měsíců zašitou v bříšku a v březnu 2006 mu ji znovu voperovali zpět do hlavy. Při propuštění z nemocnice byl Patrik prakticky ve „vědomém bezvědomí“ – definice ošetřujícího lékaře. Neovládal žádné tělesné funkce, nemohl mluvit, neuměl jíst, jen velmi mírně pohyboval pouze levou rukou a samozřejmě nic nevnímal. Jeho současný stav je takový, že po několikanásobném rehabilitačním pobytu střídavě v Jánských Lázních a hyperbarické komoře v nemocnici v Kladně – pod zvýšeným tlakem se mozek prudce okysličuje - se jeho stav upravil natolik, že se naučil vyslovovat jednotlivá písmena a nyní je schopen zopakovat cca 100 slov, je schopen zopakovat několika slovnou, jednoduchou říkanku – upozorňuji, že vše uvedené je schopen jen zopakovat, ale nerozumí významu jednotlivých slov, nerozlišuje ani rozdílný významu slov „ano“ – „ne“. Dosud pohybuje jen levou rukou, a to spíše nekoordinovaně – levou nohou jen částečně a absolutně bez koordinace, pravou stranu těla má prakticky ochrnutou a samozřejmě má na minimum sníženou imunitu organismu. Tělesné funkce neovládá, teprve zhruba rok jí ze lžičky a jen na přímý pokyn umí sevřít rty. Začátkem loňského roku se u Patrika také projevila poúrazová epilepsie a mimo „své“ prášky ošetřující doktor nasadil i poměrně silné prášky na epilepsii. Soustředit se na jakoukoliv minimální výuku, nebo hru i jen na úrovni 2-3letého dítěte, nebo jakékoliv rehabilitace, je schopen pouze s asistencí, s maximálním úsilím a jen na velmi krátkou dobu zhruba 20ti-30ti minut jednou, dvakrát denně. Vzhledem k tomu je nutné, aby měl Patrik neustálý, přímý dozor a je samozřejmě zařazen ve 4., nejtěžší kategorii postižení. Letos na jaře mi neurolog doktor Kuchař - Patrika po úrazu operoval a celou dobu je jeho hlavní doktor - řekl, že jediná pomoc pro zlepšení Patrikova stavu spočívá již jen v různých rehabilitačních cvičeních, strojích a pomůckách, které Patrikovi budou posilovat svaly, zabraňovat postupu spasticity, křivení páteře a pod. Na základě tohoto vyjádření pana doktora se bohužel musel změnit přístup VZP i sociálního úřadu a letos si již polovinu všech zásadních výdajů musím hradit sama : jsem samoživitelka a mám ještě menšího syna, nyní 5tiletého. Snaží se mi pomáhat můj otec a bývalý přítel, otec druhého syna - první 2 roky po úrazu jsem byla s Patrikem vždy půl roku v roce v lázních a v nemocnici na Kladně, tak on hlídal menšího syna -, takže běžné potřeby Patrika i rodiny zatím společně zvládáme hradit sami. V zimě Patrik odmítal jíst, hodně zhubnul a poněvadž má organismus imunitně velmi slabý, je pro něho i toto poměrně nebezpečné. Doktor chtěl Patrika nechat v nemocnici a znovu zahájit krmení infuzí, ale více jak rok mi trvalo naučit Patrika potravu kousat, tento reflex by krmením infuzí opět ztratil, takže jsem nemocnici odmítla a musím mu tedy kupovat speciální vysoce nutriční stravu. Také jezdíme 3 x týdně na rehabilitační cvičení za rehabilitační specialistkou a samozřejmě je zařazený v Jedličkově ústavu, takže denně, zatím na 1-2 hodiny, do ústavu dojíždíme. Toto vše, plus běžné denní výdaje, si musím hradit sama a jak jsem uvedla, vše zatím zvládáme a o tyto náklady - cca 13 – 14 tis. Kč měsíčně - mi nejde. Dostávám na takovýto stupeň postižení plnou podporu od státu, takže s těmito příspěvky a uvedenou pomocí mého otce a bývalého přítele zatím zvládáme vše hradit.

Přesto se dostávám do problému s tím, že nezvládnu jednorázové, daleko vyšší náklady, u kterých musím zaplatit polovinu ceny. Momentálně se mi jedná o speciální motomed - vlastně rotoped, který je speciálně uzpůsobený pro takto postižené, kteří jsou na vozíku a na motomedu mají upevněny nohy i ruce a stroj s nimi pohybuje. Motomed bude stát cca 138.000 Kč a objednávkou a předběžnou fakturou jsem si tuto rehabilitační pomůcku již zajistila - polovinu ceny mi poskytne sociální odbor, polovinu si musím sehnat sama. Od Patrikova úrazu jezdíme vždy 2 x ročně na dvouměsíční rehabilitační pobyty do Jánských Lázní – momentálně jsem od 24. září na dalším dvouměsíčním pobytu. Zde jsem při nástupu musela zaplatit 5.040 Kč regulační poplatek na předpokládanou dobu pobytu, doma hlídá bývalý přítel menšího syna, takže samozřejmě nájemné – cca 9.000 Kč, ale hlavně díky letošní zákonné úpravě za dobu pobytu v lázních nemám nárok na vyplacení soc. dávky péče o postiženého, což je 11.000 Kč. Měsíc pro Patrika nutné a účinné rehabilitace mne tak stojí vlastně cca 25.000 Kč, a to samozřejmě bez dalších běžných nákladů. A to jsou vlastně další vyšší výdaje, které ale sama nezvládám.

I po menších částkách, ale přece jen chci, a to i za cenu určité ztráty soukromí a anonymity, peníze na Patrikovo léčení a pomůcky shánět, a proto jsem vzhledem ke zdravotní situaci Patrika zvolila Vaše oslovení alespoň touto formou.

Ještě jednou za jakoukoliv pomoc děkuji.

Pavlína Hošková

kontakt: Krajní 1578 / 8, Liberec 30 - Vratislavice
mobil : 605 417 904, přítel pan Janula: 737 781 141
e-mail: lbc.patrik@seznam.cz
č.ú.: 3570336028 / 5500, Raiffeisen Bank – i když Patrikovi je teprve 13 let, Raiffeisen Bank nám vyšla vstříc a založili Patrikovi samostatný účet – samozřejmě s mým dispozičním právem

Klub •  Hráči •  Zápasy •  Mládež •  Multimedia •  Fanoušci •  Historie

© 2006-2024 FC Vysočina Jihlava & eSports.cz, s.r.o.  |  RSS
Veškerý obsah stránek chráněn podle autorského zákona a jeho přejímaní bez výslovného souhlasu redakce je zakázáno. Povolena je citace částí materiálů zde zveřejněných s uvedením zdroje www,fcvysocina.cz.
Nastavení cookies