Matej Rakovan: Hany je teď nejplatnějším hráčem mužstva

Upřímně říkám, že očekávání a předpoklady, s nimiž jsem na Vysočinu přišel, se naplňují. Bylo předem dané, že jedničkou týmu je Honza Hanuš a mým úkolem je krýt mu záda. Musím být trpělivý a věřit, že v budoucnu má šance přijde. Poté musím být připraven ji co nejlépe využít. To už je prostě úděl fotbalových gólmanů. Kdo vydrží, ten zvítězí. To platí nejen ve fotbale. Každý gólman roli náhradníka samozřejmě snáší jinak. Někdo je trpělivý a dokáže si příležitost vyčekat, někdo zase potřebuje pravidelně chytat a raději odejde do nižší soutěže.

Jaký dojem si měl ze svých startů v MOL Cupu či přípravných duelech?
Během své brankářské kariéry už jsem odchytal množství pohárových duelů. Zápasy proti celkům z nižších soutěží, které se proti vám enormně vyhecují, jsou vždy specifické a pro gólmana složité. Sám jsem se o tom přesvědčil ve Staré Říši. Naopak ve Znojmě náš tým podal vydařený a vysoce konsolidovaný výkon. První duel osmifinále proti Olomouci jsem bohužel nemohl odchytat, neboť jsem byl s trenéry dlouho dopředu domluven na tom, že v reprezentační pauze vyrazím domů na bratrovu svatbu. Rodinu jsem díky tomu viděl po jedenácti měsících. Věřím, že bych mohl dostat šanci v odvetě v Olomouci a že jsme ještě schopní o postup zabojovat.

Co bys řekl ke stávajícím výkonům Honzy Hanuše? V čem vidíš jeho největší přednosti?
Myslím, že Honza je momentálně nejplatnějším hráčem mužstva. V Jihlavě si díky své pracovitosti a trpělivosti vybudoval pozici jedničky. Rozhodně si vede velice dobře. Mezi jeho přednosti náleží reflex, mrštnost a předvídavost.

Nakolik tě obohatily tréninky pod vedením Jaromíra Blažka? Liší se nějak od zvyklostí jiných trenérů?
Už jsem zažil mnoho brankářských trenérů a nutno říci, že každý se něčím odlišoval a měl svoji školu. Jarda Blažek sleduje nové trendy a hodně dbá na odrazovou sílu, dynamiku a rychlost. Rozhodně jsou jeho tréninky jiné, než jsem měl možnost poznat doposud, a obohacují mne.

Jak vidíš dosavadní ligové výkony a výsledky FC Vysočina? V čem vidíš příčiny dosavadní neuspokojivé bilance?
V Jihlavě jsem krátce a nejsem tím, kdo by je měl hodnotit. Je jasné, že důvodu je celá řada – od naprostých detailů až po zásadní viditelné věci. Myslím si, že tým je nepochybně kvalitní a má řadu pozitiv, ale chybí mu větší morální síla. Je to vidět v situacích, kdy inkasujeme první branku a jen těžko vývoj zápasu otáčíme. Navíc se trápíme v koncovce, což dokumentuje fakt, že pět z osmi ligových gólů vstřelil jediný hráč Muris Mešanović. Potřebovali bychom, aby se k němu přidali další spoluhráči.

Realizační tým prošel po utkání v Olomouci proměnou. Promítla se i do náplně tréninků či taktických pokynů při zápasech?
Každá trenérská rošáda přinese změnu a nový impuls do mužstva. Ostatně, ve Slavii jsem během tří let zažil hned sedm koučů. U aktuálního trenérského týmu FC Vysočina vnímám určitý posun v taktickém pojetí, zařazování jiných herních prvků a menší proměnou prošly i tréninky. Nejde však o převratné změny oproti éře trenéra Klusáčka.

Můžeš okomentovat fungování klubu a porovnat ho se svými předchozími působišti? Naplnily se v těchto ohledech tvé představy?
Troufám si tvrdit, že infrastruktura klubu je na špičkové úrovni. Vše je nadstandardně zabezpečeno a funguje perfektně. V tomto ohledu bych rozhodně nehledal příčiny našeho současného tabulkového postavení či bodového zisku.

Vraťme se na počátek tvé fotbalové dráhy. Kdo tě ke kulatému nesmyslu přivedl?
Narodil jsem se v Čadci, ovšem naše rodina žila ve vesnici u Žiliny. V šesti letech mne rodiče přivedli na hokej, ale postupně narazili na problém s brzkým stáváním. Na ranní tréninky jsem musel být vzhůru v 5:30 hodin, což mi tedy nevonělo. Raději jsem se rozhodl pro fotbalové hřiště a normální odpolední tréninky.

Nastupoval jsi v poli, nebo jsi okamžitě zamířil do branky? Předurčila tě tvá výška?
Hned mne to táhlo do role gólmana. Svoji roli v tom určitě sehrál i fakt, že jsem vrstevníky vždy vzrůstem převyšoval. Na jiném postu jsem nastoupil jen jednou v kategorii U17. Poločas jsem strávil na hrotu a dokonce jsem v závěru utkání hlavou vstřelil branku.

Kdy jsi poprvé nakoukl do žilinského „áčka“?
Mládežnické kategorie jsem vždy o rok přeskakoval. Od kabiny žilinského „áčka“ mne už v sedmnácti poprvé zařadil tehdejší hlavní kouč Pavel Vrba. Bohužel, v konkurenci gólmanů Dúbravky a Krnáče jsem se nikdy do ligové branky neprosadil. Zůstalo u duelů domácího poháru a dost jsem toho odseděl na lavičce v lize. V této pasivní roli jsem byl u dvou mistrovských titulů v letech 2010 a 2012, vítězství v národním poháru v roce 2012 a stejně tak i u historického postupu do základní skupiny Ligy mistrů na podzim 2010.

Čím tě obohatilo půlroční hostování v druholigovém Liptovském Mikuláši na jaře 2011?
Hlavně s ohledem na mé působení v reprezentační jednadvacítce jsem potřeboval pravidelně chytat, tudíž jsem za to byl rád. Tento půlrok pro mne byl velmi pozitivní a do reprezentace mi pomohl.

Kolik jsi toho odchytal za slovenské reprezentace?
Chytal jsem za slovenské výběru U15, U19 a U21. Na jednadvacítku samozřejmě vzpomínám nejraději. Velká škoda, že jsme přes Nizozemí nepostoupili na závěrečné EURO. Nejraději vzpomínám na úvodní zápas kvalifikace v červnu 2011, kdy jsme doma porazili Lotyšsko 2:0, a já odchytal celý zápas. V tomto výběru jsem mimochodem nastupoval s exjihlavským útočníkem Arnoldem Šimonkem.

Jak se zrodilo tvé hostování v Karviné? Představovalo významný impuls v tvé kariéře?
Ročník 2011/12 byl pro Žilinu skvělý, neboť jsme dosáhli na double. Já však po sezóně cítil, že konečně potřebuji někde pravidelně chytat. Využil jsem nabídky karvinského kouče Malury, který předtím vedl mládežnické výběry Žiliny a dobře mne znal. V Karviné jsem na hostování strávil podzim 2012, který mohu označit za dosud nejvydařenější půlrok a též zlom mé kariéry. Odchytal jsem tam 14 utkání a docela se mi dařilo. Na Karvinou rád vzpomínám. Jsem přesvědčen, že v letošním roce ruku v ruce s výstavbou nového stadiónu dotáhne do konce svoji ambici postoupit do SYNOT ligy.

Překvapil tě v lednu 2013 zájem Slavie Praha?
Ano, a příjemně! Šel jsem tam na hostování z Žiliny, přičemž Slavie na mne měla přestupovou opci, kterou později uplatnila. Přestože jsem ve Slavii prožil necelé tři roky, které si tento klub rozhodně za rámeček rozhodně nedá, tak tohoto angažmá rozhodně nelituji. Působil jsem v českém velkoklubu, kdy se fotbalista těšil na každý zápas. Tlak fanoušků a velké tradice jsou skutečně těžko srovnatelné.

Sešívanou branku jsi hájil dva a půl roku. Jaká byla tvá pozice v týmu?
Má úloha byl předem daná – krýt záda Čontofalskému, neboť Berkovec odešel na hostování do Bohemians. Do české nejvyšší soutěže jsem poprvé zasáhl až v posledním kole ročníku 2012/13. Shodou okolností to bylo v Jihlavě, kde jsme prohráli 3:1. Do další sezóny jsem nastoupil vlastně jako trojka, protože Slavii posílil zkušený Radek Černý. Jenže Čonto se kuriózně zranil při štípání dřeva a Černý se posunul do role jedničky. Poté, co nám nevyšly některé zápasy, vsadil trenér Koubek na mne. Mezi 8. a 17. kolem jsem nastoupil do deseti utkání v řadě. Po vysoké prohře v Olomouci se však do branky vrátil Čontofalský a už mne do hry nepustil.

Jaké bylo tvé vytížené v loňském ročníku?
Jedničkou se stal Hrubeš. Já dostal šanci až v posledních čtyřech duelech podzimu 2014, kdy jsme ani jednou neprohráli. Zároveň však šlo o mé poslední ligové zápasy v sešívaném dresu, neboť jsem celé jaro 2015 strávil na lavičce.

Byl jsi rozhodnutý v létě Eden opustit?
Měl jsem smlouvu ještě na rok, ale cítil jsem, že nutně potřebuji změnit prostředí. Dostal jsem několik nabídek, ale jasně nejkonkrétnější byla nabídka přestupu do FC Vysočina. Zajímavé bylo, že jsem ještě 1. července nastoupil za Slavii v přípravném utkání proti Jihlavě a o týden později jsem už za nový klub chytal proti německému Fürthu.

Narazil jsi po prvním otevření jihlavské kabiny na některé známé tváře?
Z žilinské éry rád vzpomínám na stopera Ondru Šourka. Druhou známou tváří byl Peter Šulek, který též působil v MŠK.

Máš tvůj fotbalový sen?
Je mi jasné, že musím jít postupně. Rád bych se v Jihlavě prosadil na post jedničky. Jako každý bych jednou rád zkusil zahraniční angažmá, poznal jiný život a naučil se jazyk.

Jak těžké bylo skloubit profesionální fotbal s vysokoškolským studiem?
Už v osmnácti jsem v Žilině zahájil studium Panevropské vysoké školy, obor ekonomie – podnikání. Pět let jsem studoval dálkově a vzdělání jsem završil při působení ve Slavii. Jsem za to s ohledem na moji mimosportovní budoucnost jedině rád, protože si moc dobře uvědomuji, že život fotbalisty je jako život mafiána – krásný, ale krátký.

Jak trávíš svůj volný čas?
Strašně rád vařím. Rozhodně nejsem žádný super kuchař, ale snažím se zdokonalovat. Nejvíce si libuji v italské kuchyni.

© 2006-2024 FC Vysočina Jihlava & eSports.cz, s.r.o.  |  RSS
Veškerý obsah stránek chráněn podle autorského zákona a jeho přejímaní bez výslovného souhlasu redakce je zakázáno. Povolena je citace částí materiálů zde zveřejněných s uvedením zdroje www,fcvysocina.cz.
Nastavení cookies