Marek Zúbek: Hráčům někdy zápasy tiše závidím

Mé předpoklady se splnily. Věděl jsem, že jdu do stabilizovaného klubu, což je prvotní předpoklad k tomu, aby mne během angažmá nic negativního nepřekvapilo. Na klubovém zázemí a jeho fungování je znát, že se Vysočina na návrat do Gambrinus ligy dlouho připravovala a postupu mnohé podřídila. Do nejvyšší soutěže tak Jihlava vstoupila jako fungující připravený klub.

Stejně tak jsem rád, že se naplnily mé předpoklady, že mužstvo je kvalitní, v lize může sehrát důstojnou roli a po doplnění je schopné hrát kolem 10. místa.

Splnily se původní představy, že se staneš jakýmsi pojítkem mezi kabinou a trenéry?
Určitě mám k hráčům poměrně blízko. Dokážu se vžít do jejich pocitů na hřišti i v kabině. Vím, jak přemýšlejí. Role nějakého „pojítka“ mezi trenéry a kabinou ale určitě není významnou náplní mé práce.

Pořád jsi vlastně na počátku své trenérské dráhy. Znamenal pro tebe tento ročník velký sběr zkušeností a profesní obohacení?
Rozhodně ano. Tento fotbalový rok mi přinesl obrovský kariérní posun. Měl jsem možnost mnohému se přiučit po boku zkušených trenérů Komňackého, Vrzáčka a Jansy. Poznal jsem styl koučinku renomovaného trenéra Komňackého a byl jsem v centru toho, jak se dělá prvoligovými fotbal. Navíc jsem zaznamenal i posun v osobním životě, neboť jsem se naučil komunikovat se svými nadřízenými a s lidmi, kteří fotbal financují. V roli hráče jsou tato jednání přeci jenom odlišná. Zároveň jsem si ale uvědomil, že mám stále co zlepšovat. Vím, kde mám rezervy.

Co říci k tréninkovým podmínkám, které byly týmu vytvořeny? Byly srovnatelné s ostatními kluby Gambrinus ligy?
V tomto směru jsme si nemohli na nic stěžovat. V rámci možností jsme vždy měli připraveny velmi dobré tréninkové podmínky. Navíc nám vedení klubu umožnilo výborné zimní soustředění v Turecku. Jediné, co by v Jihlavě bylo dobré vylepšit, je rekonstrukce povrchu umělé trávy v areálu Na Stoupách. Ještě, že jsme v zimním období mohli dojíždět na nové hřiště v Lukách nad Jihlavou.

Jak před necelým rokem proběhl kontakt ze strany FC Vysočina?
Jako první mne oslovil ředitel Zdeněk Tulis. Bylo to těsně poté, co byl ve své funkci potvrzen trenér Komňacký a mně byla nabídnuta pozice jeho asistenta. O několik dní později mi volal sám pan Komňacký a zjišťoval můj zájem o tento post. Mně se tato myšlenka samozřejmě velmi líbila a s potěšením jsem ji přijal. Byl jsem strašně rád, že jsem mohl být i u druhého postupu Vysočiny do Gambrinus ligy. Těšil jsem se na zopakování nováčkovské euforie fanoušků, hráčů i celého klubu. Jsem rád, že se potvrdilo mé přesvědčení, že Vysočina bude na působení mezi českou elitou mnohem lépe připravena.

S jakým cílem jsi v létě na Vysočinu přišel? Hovořil jsi o tom, že v Jihlavě ze svého pohledu vidíš nedokončenou práci...
Je to tak. Sedm let starý sestup FC Vysočina do II. ligy byl vlastně mým prvním fotbalovým neúspěchem a těžko jsem se s ním vyrovnával. Nosil jsem v sobě dluh vůči Jihlavě, který jsem strašně chtěl napravit a klubu pomoci. V úloze hráče už jsem to nestihl, tudíž mne velmi těší, že jsem jako asistent trenéra mohl napomoci k tomu, že nyní máme velmi dobře nakročeno k jihlavskému působení v Gambrinus lize i v příští sezóně. Snad jsem tomu trochu pomohl, což by pro mne bylo zadostiučiněním. Udělal bych tlustou čáru za jednou neúspěšnou kapitolou.

Jaké byly tvé první dojmy po návratu do Jihlavy?
Fotbalová Vysočina prošla během šesti let obrovským posunem kupředu. Stačí se podívat na hráčský kádr, který byl po postupu doplněn, splňuje prvoligové parametry a netěží pouze z nováčkovského nadšení. Na všech krocích vedení FC Vysočina je vidět velká vůle poučit se z neúspěchu a sestup neopakovat.

Potěšila mne ještě jedna věc a tou je pozitivní atmosféra v kabině a soudržnost mančaftu. Je to zvláštní, ale přestože se tým během let zcela proměnil, tak mi přišla stejná, jako když jsem za Vysočinu nastupoval. A to je pro mužstvo, které bojuje o záchranu, strašně důležitý aspekt.

Jaký zápas v tomto ročníku z pohledu FC Vysočina pokládáš za nejvydařenější a naopak?
Myslím, že naše výkony byly v podzimní sezóně o něco lepší, než v jarní části. Skvělé byly domácí zápasy proti Spartě a Plzni, nebo duel na Slavii. Naopak nám nevyšly utkání v Olomouci a na Slovácku. I špatné výkony však k fotbalu patří a jejich výhodou je, že odhalí nedostatky mužstva. Pokud je tým kvalitní, tak se z chyb poučí.

Překvapili tě někteří jihlavští hráči, které jsi dosud neznal, svými výkony v lize?
Druhou ligu jsem pozorně sledoval a většinu jihlavských mladíků jsem znal z dorostenecké ligy. Takže pro mne jejich výkony nebyly velkým překvapením. Například u Lukáše Masopusta jsem se přesvědčil, že je jeho nadání podloženo tvrdou prací a vůlí. V týmu jsou však i další perspektivní hráči.

První ligu jsi poznal v roli hráčské i trenérské. V čem vidíš rozdíly?
Role trenéra je od pozice hráče diametrálně odlišná. Zatímco hráč je uvolněný, má čistou hlavu a soustředí se na fotbal, tak trenér je pod mnohem větším tlakem. Už jsem si to vyzkoušel v roli asistenta v  Brně na podzim 2011. To však byla „jen“ II. liga, což je proti Gambrinus lize velký skok - z hlediska diváckých návštěv, mediálního zájmu a též tlaku na výsledky. V lize mám něco odehráno, tudíž jsem si jako hráč vypěstoval určité instinkty, které mi teď na trenérské lavičce pomáhají s tlakem se vyrovnat a nepřipouštět si ho tolik k tělu. V tomto směru samozřejmě hodně pomáhá i přítomnost velice zkušeného hlavního kouče, který je nesporně František Komňacký.

Nesvrběly tě někdy na lavičce nohy? Zapojoval ses do herní části tréninků? Hraješ ještě někde aktivně?
Registračku mám stále v Bohunicích, kde jsem ještě před rokem hrál. Zdravotně mne naštěstí nic neomezuje a na tuto divizní soutěž bych si stále troufal. Bohužel, práce u prvoligového týmu je časově velmi náročná a s víkendovým fotbálkem ji lze jen těžko skloubit. Jsem rád, když si s hráči mohu v případě potřeby zahrát v rámci tréninku. Přiznám se, že když někdy stojím na lavičce při atraktivním utkání, na pěkném stadiónu a před početným a bouřlivým publikem, tak hráčům tiše závidím možnost hrát zápasy na nejvyšší úrovni.

Jak vlastně na závěr své fotbalové kariéry vzpomínáš? Sestup se Zlínem asi nebyl tou nejlepší tečkou...
Je pravda, že si umím představit lepší tečku za profesionální kariérou. I ve Zlíně jsme měli skvělou partu a tento sestup mne také strašně mrzí. Bohužel, o sestup jsme hráli v době, kdy jsem si uvědomil, že fotbal není nejdůležitější věcí v životě. Musel jsem totiž řešit velké osobní problémy. Pozdější působení v rakouských týmech bylo ideálním překlenutím končící hráčské kariéry a postupného přesunu na trenérskou lavičku. A bylo v daný moment zajímavé i finančně.

Které momenty své hráčské dráhy stavíš nejvýše?
Asi to byly 3 starty v české reprezentaci, které však byly podloženy výkony v dresu Zbrojovky. Tehdy jsem měl možnost nastupovat se skvělými hráči, dařilo se nám a na stadión Za Lužánkami chodily obrovské návštěvy. V ročníku 1994/95 jsme dosáhli na 3. místo v lize, což je nejlepší umístění brněnského fotbalu od roku 1980. Rád vzpomínám i na úspěšný rok 2003, kdy jsme drželi vítěznou sérii v lize a postoupili jsme až do semifinále Intertoto Cupu.

Asi nemusím zdůrazňovat, jak mne mrzí, že mi nevyšlo zahraniční angažmá v belgickém Lommelu. Ten mne chtěl už o rok dříve, ale Brno mne nepustilo. Když přestup na podzim 2003 klapl, tak jsem byl po pouhých pěti zápasech belgické ligy zpátky. Ukázalo se totiž, že Lommel měl obrovské finanční potíže.

Co si vybavíš při vzpomínce na prvoligovou sezónu v Jihlavě?
Vybavím si skvělé kamarády v týmu a velkou podporu fanoušků i po zápasech, v nichž se nám nedařilo, nebo jsme prohráli. Příjemné bylo i společné angažmá s velkým kamarádem Braňo Rzeszotem.

FAKTA

Narozen: 5. srpna 1975

Reprezentační starty: 3

Bilance v Gambrinus lize: 359 zápasů / 12 branek

Hráčská kariéra: TJ Sokol Bedřichov (82-83), Zbrojovka/Boby/Stavo Artikel/1. FC Brno (83-03), KFC Lommelse / BEL (03), 1. FC Brno (03-04), FC Baník Ostrava (04), 1. FC Brno (05), FC Vysočina Jihlava (05-06), FC Tescoma Zlín (06-09), SV Leobendorf / RAK (09-10), Scheiblingkirchen - Warth / RAK (10-11), Tatran Bohunice (2012).

Trenérská kariéra: FC Zbrojovka Brno – dorost (10-11), FC Zbrojovka Brno – asistent v „A“ týmu (2011), FC Zbrojovka Brno – dorost (2012), FC Vysočina Jihlava – asistent v „A“ týmu (od léta 2012)

© 2006-2024 FC Vysočina Jihlava & eSports.cz, s.r.o.  |  RSS
Veškerý obsah stránek chráněn podle autorského zákona a jeho přejímaní bez výslovného souhlasu redakce je zakázáno. Povolena je citace částí materiálů zde zveřejněných s uvedením zdroje www,fcvysocina.cz.
Nastavení cookies