15.03.2012, Miroslav Fuks

Blažek: Jsem mile překvapen, jak klub funguje

Blažek: Jsem mile překvapen, jak klub fungujeDlouholetý reprezentant, bronzový medailista z EURA, trojnásobný účastník EURA, účastník MS v Německu, legenda Sparty, sedminásobný mistr ČR, trojnásobný vítěz domácího poháru, 76 startů v evropských pohárech a zkušenosti z Bundesligy. To jsou ty největší úspěchy a zároveň stručný fotbalový životopis velezkušeného gólmana, který od zimy hájí branku FC Vysočina. Který z těchto momentů kariéry řadí Jaromír Blažek nejvýše?

 

Fotbalových zážitků, které mi už nikdo nevezme a na které rád vzpomínám, je několik. Na první místo asi stavím EURO 2004, kde jsme hráli výborný fotbal, získali jsme bronzové medaile a já měl možnost chytat ve vítězném prestižním duelu proti Německu. Nerad bych však zapomněl ani na možnost být v reprezentačním týmu na dalších třech velkých akcích – MS v Německu 2006, EURU 2000 v Holandsku a Belgii a EURU 2008 v Rakousku a Švýcarsku.

Na klubové úrovni si nejvíce cením postupů do Ligy mistrů, kterých jsme dosáhli v ročnících 2000/01, 2003/04, 2004/05 a 2005/06.

Tři účasti na šampionátech skončily vyřazením ve skupině. Kdy to nejvíce mrzelo?
Předně bych rád zdůraznil, že už jenom postup na fotbalový šampionát by měl být v Česku vnímán jako úspěch! Nám se navíc podařilo probojovat na tři mistrovství v řadě. Samozřejmě, že nejvíce mrzí vyřazení na MS v Německu. Zde jsme výhrou nad USA skvěle začali a proti Ghaně jsme si hodně věřili. Bohužel, prohráli jsme a v závěrečném utkání ve skupině proti budoucím mistrům světa z Itálie jsme byli bez šance.

Vzpomeneš si na první start v reprezentaci?
Ano, bylo to před dvanácti lety v Teplicích, kde jsme 3:1 zdolali Austrálii. V reprezentaci jsem s přestávkami strávil 8 let a nastoupil do 14 zápasů.

Jaká vlastně v reprezentačním týmu panuje atmosféra. Skutečně se hráči na srazy tak těší?
Reprezentace je pro každého fotbalistu opravdu nejvyšší metou a oceněním. Hráči si nominace váží a určitě se na srazy těší. Kluci ze zahraničí o to více, že se opět dostanou do českého prostředí a uvidí rodinu. Mrzí mne, že je v poslední době na reprezentaci ze strany médií vyvíjen enormní tlak. I kvůli tomu v ní předčasně skončili někteří velmi dobří hráči, kteří národní mu týmu ještě mohli pomoci.

Jaký mistrovský titul ti utkvěl nejvíce v paměti? Ten první, poslední anebo jiný?
Rád vzpomínám na první titul se Spartou v ročníku 1999/00 a též nemohu zapomenout na premiérový titul v kariéře – v sezóně 1995/96 ještě ve Slavii. Samozřejmě, že si nesmírně vážím i dalších pěti primátů, které jsme se Spartou získali v dalších letech, ovšem je nutné říci, že mi tato radost a oslavy v průběhu let trochu zevšedněly.

Naopak, jaké jsi jako hráč Sparty zažíval pocity, když titul neskončil na Letné?
Každý takový neúspěšný ročník vždy hodně mrzel, ale já jsem se tyto pocity naučil rychle vymazat, zapomenout. Myslím si, že hloubání nad zklamáním ničemu nepomůže.

Ceníš si výher v domácím poháru? Nebyl ve Spartě vždy trochu stranou pozornosti?
Rozhodně je hezkou tečkou sezóny, když se podaří vyhrát Národní pohár anebo dokonce vybojovat „double“. Jenže nejsme v Anglii, v Česku je pohár zatím trochu na vedlejší koleji. Ve Spartě vždy měla větší prioritu liga či evropské poháry.

Mnoho zápasů jsi odchytal v evropských pohárech. Které duely se ti nejvíce vybavují?
V ročníku 2003/04 jsme dokázali uhrát bezbrankovou remízu na Chelsea a poté přišel nezapomenutelný domácí zápas proti Laziu, který jsme Kinclovým gólem ve 3. minutě nastavení vyhráli 1:0. V osmifinále nás poté čekal AC Milán. Po domácí remíze 0:0 jsme na San Siru v 59. minutě postupovali do čtvrtfinále, neboť Jun vyrovnal na 1:1. Poté však přišly dvě trefy Ševčenka a Gattuso dovršil naši prohru na 4:1.

Čelil jsi mnoha věhlasným útočníkům. Který z nich tě nejvíce potrestal či nachytal?
Na podzim 2004 jsme hráli Ligu mistrů na Old Traford proti Manchesteru a čtyřmi góly nás porazil tehdy nezastavitelný Nizozemec van Nistelrooij. Toho už z hlavy asi nedostanu.

Jaké byly tvé fotbalové začátky?
Pocházím ze Šlapanic nedaleko Brna, kde jsme bydleli u rodičů mé maminky. V sedmi letech jsme se přestěhovali do Blanska, kde jsem začal s fotbalem. Nebylo to ale hned v bráně, něco jsem si odehrál v poli. Nakonec jsem se však potatil, protože otec chytal za Duklu Brno a poté v nižších soutěžích. Ve dvanácti letech táta odešel za prací do Prahy a já přešel do Slavie.

Nepůsobil jsi jen ve Spartě. Na který z dalších klubů rád vzpomínáš?
Krásné roky jsem zažil na Slavii, kde jsem působil od dvanácti let. Rád vzpomínám na trenéry mládeže a na trenéra Petrželu, který mne v osmnácti vytáhl do ligového „áčka“. Byl to právě on, kdo mne poté vzal do Bohemky. Pokud odmyslím Spartu, tak jsem v Ďolíčku strávil tři nejlepší roky v kariéře.

Jaké máš dojmy z fungování FC Vysočina, zázemím klubu či fanoušků?
Nemohu říci nic jiného, než že jsem spokojen. Skutečně mile mne překvapilo, jak tento klubu funguje. Cítím, že tady jdou všichni i za jedním cílem a tomu se snaží vytvořit i odpovídající podmínky. Těch si vážím o to více, když jsem nedávno viděl stadión a zázemí v Ústí nad Labem.

ABECEDA

AUTO: To vysněné – sporťák Audi S5 – už mám za sebou. Měl jsem ho rok při působení v Norimberku. Teď už si vystačím se svými auty.

BARVA: Vyhraněnou barvu nemám. Nerad nosím červenou, naopak na hřišti se snažím chytat v oranžové.

CESTOVÁNÍ: Člověk si mu přivykne. Vše se dá zvládnout a naučit. Problém nemám ani s létáním. Samozřejmě, s vyšším věkem a dětmi se od rodiny za fotbalem odjíždí o něco hůře.

DOMOV: Domovy a místa, kde se cítím nejlépe, mám vlastně dva. První v bytě v Praze – Motole a druhý na chalupě u Slapské přehrady.

EMOCE: Už jsem sice byl párkrát vyloučen, ale vždy tomu tak bylo za „záchrannou brzdu“. Své nervy a emoce se snažím držet na uzdě. I při debatách s rozhodčími dokážu vážit slova.

FILM: Film mám rád a i v Jihlavě jsem už byl několikrát v kině. Ohledně žánrů nejsem vybíravý, ale při výběru filmů mám dobrého rádce v podobě švagra, který se pohybuje kolem distribuce filmů.

GÓL: Nějaký jsem možná vstřelil někdy v žácích, protože jsem v brance nezačínal. Od té však doby ne. Nikdy jsem nepatřil k brankářům, kteří se hrnou k penaltám. Ani za rozhodnutého stavu. Myslím si, že gólman je na hřišti od toho, aby brankám zabraňoval.

HOBBY: Nejsem příliš manuálně zručný a sám si toho moc neopravím. Na chalupě si však nenechám sáhnout na trávník, živý plot z tújí a bazén. Při jejich údržbě nejlépe relaxuji.

INTERNET: Jsem jeho běžným uživatelem. Přečtu si noviny, najdu si vše potřebné, nakoupím zboží anebo něco stáhnu.

JÍDLO: Jsem spokojen, když je pokrm kvalitní a dobře připravený. Pak už mi je jedno, jestli je to svíčková nebo špagety.

KOUČ: V kariéře mi hodně pomohl už zmíněný kouč Petržela. Pokud bych měl zmínit trenéry brankářů, tak nemohu zapomenout na Zlámala ve Slavii a Stejskala ve Spartě.

LITERATURA: Čtu docela dost, přičemž střídám období čtenářského klidu se dny, kdy jsem schopen přečíst několik knih během krátké doby. Naposledy tomu tak bylo na soustředění v Itálii. Většinou jde o detektivky.

MUZIKA: V tomto směru mám hodně široký záběr. Jezdím i na koncerty, přičemž se v létě těším na Metallicu, Foo Fighters a Linkin Park.

NÁPOJ: Nejlepší je pivo!

OVLIVNĚNÍ: Prvním vzorem byl samozřejmě táta, sám bývalý brankář.

POLITIKA: Okrajově ji sleduji. Snažím se, aby mi neuniklo nic podstatné.

RITUÁL: Vždy si nejdříve obouvám levou kopačku a na hřišti nezapomenu pokřižovat tyčku a břevno.

SPORT: Když je s kým, tak jsem schopen mnoha sportů. Lyžuji, hraji golf, tenis, nohejbal nebo hokej.

ŠKOLA: Už v osmnácti letech jsem podepsal první profesionální smlouvu a naplno jsem se věnoval fotbalu. Jsem pouze vyučen a v tom fotbalovém kolotoči nebylo na další studium ani pomyšlení.

TELEVIZE: V zimním období ji občas zapnu a jsem schopen u ní ve společnosti rodiny posedět. Většinou si však u ní ještě povídáme. Jakmile je však jen trochu hezky, tak jsem venku a sleduji maximálně zprávy.

VZOR: V každém období to byl někdo – Schumacher, Schmeichel a další skvělí gólmani.

ZVÍŘATA: Těch máme doma požehnaně. Fenku labradora, psa jorkšíra, papouška žako a dvě kočky plemene sphynx. Nemusím asi dodávat, že největší břemeno péče o ně nese manželka.

ŽENA: Moje manželka Lenka. Máme osmnáctiletého syna Jakuba a třináctiletou dceru Anetu.

 
Aktuálně

Hlasujte pro Hráče měsíce května 2019

Na webu FC Vysočina se opět můžete zapojit do tradiční ankety „Hráč měsíce“, jež bude dílem k nalezení „Hráče FCV za rok 2019“! Nyní zvolte toho nejlepšího fotbalistu z jihlavského kádru za měsíc květen. Hlasovat můžete prostřednictvím infoboxu v pravém sloupci titulní strany klubového webu. Celý článek

 
Servis
V tento den před lety
 
Klub •  Hráči •  Zápasy •  Mládež •  Multimedia •  Fanoušci •  Historie

© 2006-2019 FC Vysočina Jihlava & eSports.cz, s.r.o.  |  RSS
Veškerý obsah stránek chráněn podle autorského zákona a jeho přejímaní bez výslovného souhlasu redakce je zakázáno. Povolena je citace částí materiálů zde zveřejněných s uvedením zdroje www,fcvysocina.cz.

 
 
 
M-soft
 

Akcionáři klubu

Hlavní partneři klubu

Významní partneři klubu

Partneři klubu

Mediální partneři klubu