AUTO: Vlastním Volkswagen Polo a jsem s ním naprosto spokojen. Na Slovensko se vydávám zhruba jednou za měsíc. Jinak bydlím v Jihlavě s přítelkyní a pejskem v pronajatém bytě.

BERNOLÁKOVO: Po základní škole jsem studijně i fotbalově přestoupil na místní sportovní gymnázium. Po pouhém půlroce si mne vyhlédl Inter, ovšem čtyřleté studium jsem zde maturitou zakončil. Na tyto roky strašně rád vzpomínám.

CÍLE: Fotbal hraji s ambicí dosáhnout co nejvyšších met a samozřejmě i vydělat co nejvíce peněz.

FANOUŠCI: Na Inter vždy chodili nejhorší návštěvy na Slovensku a proto pro mne byli fanoušci v Olomouci krásnou změnou k lepšímu. Dokázali nám pomoci, ikdyž se třeba úplně nedařilo.

HUDBA: Poslouchám prakticky vše, co hrají dnešní komerční rádia.

INTER: Rok jsem strávil v mladším dorostu a další tři mezi staršími. V klubu vždy i vzhledem k omezeným finančním prostředkům dávali velkou příležitost mladíkům a tak jsem už v sedmnácti poprvé nakoukl do kabiny „áčka“ a nastoupil k přátelákům. První start ve slovenské lize jsem si připsal v osmnácti, kdy jsem nastoupil proti Púchovu. Nejvyšší soutěž jsem pak hrál prakticky nepřetržitě čtyři roky. První dvě sezóny jsme bez problémů hráli střed tabulky, v sezóně 2005/06 jsme se horko těžko zachraňovali a v dalším ročníku 2006/07 už bohužel Inter sestoupil. Já však byl pouze u nepovedeného podzimu, neboť jsem v zimě přestoupil do Olomouce. Inter není v posledních letech schopen udržet kvalitní mladé hráče a ti tak odcházejí jinam. Stejně učinili moji dorostenečtí spoluhráči Halenár, Šebo či Marek Čech.

JIHLAVA: Mé hostování se seběhlo krátce před začátkem soutěže a já vlastně ani neměl jinou variantu na zvážení. Své působení ve II. lize však rozhodně neberu jako degradaci, protože působím v kvalitním celku. Doufám, že po horším rozjezdu půjdou naše výkony nahoru a naplníme tak ambice klubu a přání fanoušků. Tento tlak samozřejmě všichni vnímáme.
V Jihlavě jsem našel dobrý kolektiv a pěkné město. Potěšil mne i příchod krajana Suchého, se kterým jsem se potkal v Interu. V pravidelném kontaktu jsem i s dalšími bývalými slovenskými spoluhráči, kteří hrají v Česku.

KVALIFIKACE: Nechci předbíhat (pozn.: rozhovor vznikal den před kvalifikačním kolem 12.9.), ale na Euro pravděpodobně postoupí Němci a Češi. Remízou s Irskem jsme vám k tomu hodně pomohli. Máme však velmi mladý a perspektivní tým, který by se třeba už v příštím kvalifikačním cyklu mohl dočkat kýženého postupu. Slovenské reprezentaci držím palce o to více, že za ní hraje několik mých bývalých spoluhráčů a kamarádů.

NÁPOJ A JÍDLO: Piji ledový broskvový čaj a k tomu mám nejraději plněný bramborák s masovou směsí. Alkohol prakticky nepiji, vyjímkou je červené s velkou colou.

OLOMOUC: V zimě mi ze smlouvy v Interu zbývalo půl roku a od mého manažera přišla nabídka na zkoušku v Sigmě. Nastoupil jsem ve dvou utkáních Tipsport cupu, dařilo se mně i týmu a kouč Petržela projevil zájem o mé angažování. Příprava se nám velmi vydařila a tak jsme do sezóny šli s velkým očekáváním a s přesvědčením, že se záchranou nebudeme mít problém. Bohužel nám smolně nevyšel hned úvodní domácí duel proti Baníku, přestali jsme dávat góly, brankáři i obrana kupili chyby a začala se hledat optimální sestava. Nakonec toho nejvíce odehrálo duo Škerle – Komárek. V létě do Olomouce nastoupil nový trenér Pulpit a spolu s ním přišla velká posila do obrany Šuškavčevič. O druhé místo ve stoperské dvojici jsme bojoval se Škerlem a Komárkem. Černý Petr nakonec zůstal mně. Kouč mne z kádru rozhodně nevyháněl, ale naznačil mi, že je zde zájem Jihlavy a že pro mne bude lepší hrát pravidelně a dobře v Jihlavě a v zimě zabojovat o místo v olomoucké sestavě. Toto je nyní můj cíl.

PEZINOK: To je můj domov, kde bydlí moje rodina, já zde začal s fotbalem a hodlám se zde usadit i v budoucnu. Jedná se o menší město se 27ti tisíci obyvateli a s ideální polohou 20 km od Bratislavy. Spíše než fotbalu se zde vždy dařilo basketbalu, já jsem přesto dal přednost kopané. Na stadión jsem přišel v šesti letech se svými kamarády. Po dovršení žákovského věku jsem se hodlal sportu dále věnovat a tak jsem zamířil na sportovní gymnázium Bernolákovo.

REPREZENTACE: Do slovenské reprezentace jsem naskočil v patnácti a skončil až v jednadvacítce. Cením si 5. místo na ME „16“ v Izraeli a především bronzu z ME „19“, které se konalo v Norsku. Figuroval jsem i v konečné nominaci na MS „20“, ale těsně před začátkem mi stopku smolně vystavila zlomenina nohy.

SROVNÁNÍ: Česká I. liga je určitě kvalitnější než slovenská. V té se nedaří udržet kvalitní hráče a řada klubů má ekonomické problémy. S českou špičkou by se mohla měřit pouze Žilina, Ružomberok a Petržalka. Průměr slovenské ligy za tím českým dost zaostává. Navíc řada celků z vrchních pater II. ligy by mohla hrát nejvyšší soutěž na Slovensku.

TRENÉŘI: Určitě si nejvíce vážím Karola Brezíka, který mne vedl v dorostu Interu a později i v „áčku“ dospělých.

ZÁBAVA: Nejlépe mi je v Pezinku u rodičů na jejich krásné zahradě, kde relaxujeme a grilujeme. Jinak ve volném čase rád sleduji DVD nebo chodím do kina. Času na jiné sporty moc nezbývá. V zimní pauze chodíme s bývalými spoluhráči z Interu hrát sálový fotbal a občas i biliár. V létě si občas zahraji plážový volejbal.

Klub •  Hráči •  Zápasy •  Mládež •  Multimedia •  Fanoušci •  Historie

© 2006-2024 FC Vysočina Jihlava & eSports.cz, s.r.o.  |  RSS
Veškerý obsah stránek chráněn podle autorského zákona a jeho přejímaní bez výslovného souhlasu redakce je zakázáno. Povolena je citace částí materiálů zde zveřejněných s uvedením zdroje www,fcvysocina.cz.
Nastavení cookies