Zákostelský: „Pro ostatní budeme velice těžkým a nepříjemným protivníkem“

Asi v sedmi letech jsem s partou kamarádů začal hrát fotbal v naší vesnici Bílkovice. Zde jsem vydržel po celou žákovskou kategorii než mne přetáhli Spartak Vlašim do učení v místních Blanických strojírnách. Zde jsem kopal za dorostenecký tým a dokonce jsem se propracoval na hostování v dorostu pražských Bohemians.

V první lize jste poprvé nastoupil za Slavii Praha. Jak vedly vaše kroky to tohoto klubu?

Už v sedmnácti jsem začal kopat za divizní muže Vlašimi a poté jsem zamířil o soutěž výše do ČSAD Benešov. To jsem ještě netušil, že se jednou do Benešova vrátím... Následovala vojenská služba v třetiligovém VTJ Tachov, odkud mne v lednu 1989 doporučil trenér Smolík do pražské Slavie. Jako mladý hráč jsem to měl v těžké konkurenci útočníků Váni, Sivy, Kuky či Řeháka velice těžké. Během dvou sezón jsem nastoupil ve čtrnácti prvoligových zápasech a vstřelil 2 branky, přičemž ta úplně první byla do sítě Trnavy. Asi největší herní příležitost jsem dostal za kouče Petržely, pevné místo v kádru jsem si však nevybojoval. Prakticky celou sezónu 1990/91 jsem hostoval v druholigových Českých Budějovicích.

Přesto se asi nečekalo, že brzy zamíříte do rakouského Gmündu…

Po návratu z jihu Čech jsem měl v létě 1991 nabídku od Drnovic, ovšem Slavia mne prodala do Xaverova. Zde jsem strávil půl roku, přičemž tuto sezónu nemohu vůbec hodnotit špatně. Ovšem zároveň jsem se oženil a přišla starost se zabezpečením rodiny a koupí bytu. Proto jsem se rozhodl vyslyšet nabídku Miroslava Beránka, který působil jako hrající trenér v rakouském Gmündu. Tedy celku hrajícího 5. nejvyšší soutěž tzv. 2. Landesligu. Strávil jsem zde 2 roky, podařilo se mi vydělat nějaké peníze a začal jsem spřádat plány na návrat do českého fotbalu.

Kdo vás zlákal do ambiciózního Benešova?

Stál za tím kouč Hřebík, kterému jsem nakonec dal přednost před trenérem Bokšou, který mne lákal do tehdy druholigových Teplic. Navíc ambice týmu pana Švarce byly značné, čemuž odpovídali hráči v kabině – Mičinec, Knoflíček, Jarolím, Bielik, Kozel a další. S postupem jsme skutečně neměli problémy a já jsem rád, že jsem se na něm též významně podílel. byla to skvělá sezóna 1993/94.
V dalším již prvoligovém ročníku to bylo mnohem horší. Zpočátku se nám docela dařilo, ale poté začal mít pan Švarc ekonomické problémy, kostra týmu se rozpadla a naše psychika nebyla vůbec dobrá. Přestože jsem nechtěl opouštět potápějící se loď, tak nešlo odolat nabídce libereckého kouče Petržely. Já tak v lednu 1995 zamířil na své nejlepší angažmá.

Jak na Liberec vzpomínáte?

Zažil jsem zde skutečně krásné časy, které předcházely ještě lepším libereckým časům trvajícím dodnes. Do klubu jsem přišel v těžké roli jako náhrada za Obajdina, který zamířil od Eintrachtu Frankfurt. Začátky proto nebyly vůbec lehké a já si musel svoji pozici nejen u fanoušků postupně vybojovat. Podařilo se mi to a já v Liberci nakonec strávil necelých 5 prvoligových ročníků, nastoupil k 103 zápasům a vstřelil 19 branek. Pamatuji nádherné zápasy proti Spartě či Slavii před 12ti tisíci diváky na Městském stadiónu či na finále Poháru ČMFS, ve kterém jsem 1:0 podlehli Spartě a přišli jsme tak o šanci na evropské poháry. V Liberci mne krom Petržely vedli trenéři Štol a Petřík a v útoku jsme např. nastupoval vedle Obajdina, Hřídele či Argentince Liuniho.

Působení v Liberci krátce přerušilo angažmá v Japonsku…

V průběhu podzimu 1996 jsem dostal společně s Pepou Jinochem nabídku k působení v druholigovém Consadole Sapporo. Pomohl nám k tomu Pavel Řehák, který zde působil již 5 let a společně s Ivanem Haškem nebo Pavlem Černým dělal českému fotbalu velmi dobré jméno. Našim jednoznačným cílem byl postup mezi elitu, což se nám nepodařilo a tak nebyly prodlouženy ani naše smlouvy. Vrátil jsem se do Liberce.

Po dlouhém libereckém působení jste v létě 1999 zamířil do Plzně…

Viktoria chtěla postoupit do ligy a já tomu měl svými zkušenost pomoci. Našel jsem tady výbornou partu mladých hráčů a především kýžený postup, kterému jsem pomohl devíti brankami. Pro první ligu však se mnou vedení Plzně již nepočítalo a chtělo dát přednost mladým odchovancům. Prvoligové ambice jsem ve svém věku vzdal a proto jsem uvítal exotické tříměsíční angažmá v pekingském klubu Kuan-Li.
Po návratu do vlasti mne v průběhu podzimu 2000 kontaktoval trenér Beránek s nabídkou výpomoci trápícím se Blšanům. Tento tah nakonec vyšel na výbornou a já v Blšanech strávil 18 měsíců, ve kterých jsme se dvakrát bez problémů zachránili v lize a já si trochu nečekaně prodloužil prvoligovou kariéru.

Kudy vedla vaše cesta do Čáslavi?

Byl jsem zrovna v nemocnici po operaci ramene, když mne oslovil kamarád z Plzně Jiří Antoš a nabídl mi Čáslav. Na divizi zde byly velmi dobré podmínky a já se s vedením klubu rychle dohodl. Byla zde řada zkušených exligových fotbalistů včetně jihlavských Hekerleho a Tržila. Přesto jsme v první sezóně skončili až druzí za Náchodem. Od zhruba 10. kola tohoto ročníku se ze mne stal hrající trenér a v další sezóně 2003/04 jsem pouze v roli kouče tým dotáhl ke kýženému postupu. ČFL představovala velkou změnu a my jsme se navíc rozhodli tým výrazně omladit. Risk nám však vyšel nad očekávání a my skončili na konečném 3. místě. Další sezóna 2005/06 měla být ještě těžší, ale my místo toho dokázali postoupit! Posledních 5 kol však bylo pod velkým psychickým tlakem skutečně pekelných…

Druhá liga asi pro Čáslav byla velkým skokem…

Největším oříškem bylo vedle zkvalitnění kádru splnění svazových norem pro stadión. Díky tomu nám byl kontumován domácí duel proti HFK a navíc jsme dva duely hráli v Xaverově. Těžký rozjezd jsme však přes roli outsidera zvládli, hráči si začali věřit a už ve 24: kole jsme byli zachráněni. Hráči přestali hrát pod tlakem a výsledkem bylo, že jsme poté uhráli snad jen 2 body… K oporám týmu patřili gólman Švengr, stoper Šrámek, univerzál Kunášek a na podzim útočník Bálek.

Nezvažoval jste setrvání v Čáslavi?

Pro druhou ligu jsem měl prozíravě smlouvu pouze na rok, tudíž jsem měl v létě volné ruce k jednání nového angažmá. Z několika nabídek mi nejvíce vyhovovala ta jihlavská, která byla velice konkrétní a navíc jsem tento tým ze svých pozorování dobře znal. Věděl jsem, že klubu do ambiciózního klubu, ve kterém se pro hodně dělá skutečně hodně.

Nevylekal vás poměrně velký hráčský pohyb v jihlavském kádru?

Byl jsem na něj zvyklý z Čáslavi. Představuje reálný obraz možností klubu a já jsem velmi rád, že se podoba kádru v posledních dnech významně mění k lepšímu. Troufám si tvrdit, že se současným kádrem budeme pro ostatní soupeře velice těžkým a nepříjemným protivníkem. Našim cílem musí být pohybovat se v tabulce co nejvýše. Čekám, že druhá liga bude letos velmi vyrovnaná, přičemž k favoritům řadím vedle Jihlavy, HFK Olomouc, Hradec, Opavu, Slovácko, Příbram, Sokolov a nevyzpytatelný Střížkov.

Jak na vás tým působí při tréninku?

Na hráčích je od začátku vidět chuť do práce a velká vůle. Po obměně kádru se však tým potřebuje sehrát. Věřím, že se nám to podaří a že v sezóně sehraje pozitivní roli konkurence, která v týmu nyní panuje.

Děkuji za rozhovor a přeji vám hodně úspěchů na jihlavské lavičce.

Miroslav Fuks

© 2006-2024 FC Vysočina Jihlava & eSports.cz, s.r.o.  |  RSS
Veškerý obsah stránek chráněn podle autorského zákona a jeho přejímaní bez výslovného souhlasu redakce je zakázáno. Povolena je citace částí materiálů zde zveřejněných s uvedením zdroje www,fcvysocina.cz.
Nastavení cookies