Marek Pospíchal: Jihlavě fandím dodnes

Marku, kdo tě přivedl k fotbalu? V kolika letech a proč právě do tehdejšího Spartaku?
Na to už si moc nepamatuju, ale bylo to někdy kolem sedmýho roku. Ten impuls přišel zřejmě od táty, kterej vždycky chtěl, abych sportoval.

Co pro tebe fotbal, potažmo obecně sport, v dětství a mládí představoval? Jaké vzpomínky a vjemy s ním máš spojené?
Sport byl přirozenou součástí mýho dětství. Nejenom na tréninku, ale v každým volným čase jsme lítali před barákem, hráli hry, kopali do balónu, nebo jezdili na kole.

Vybavuješ si některé vydařené zápasy nebo turnaje?
Největším zážitkem pro mě byl turnaj v Německu. Bylo to krátce po převratu, kdy jsme byli vykulený ze západních vymožeností. Kromě toho mě trenér poprvý přesunul z obrany do útoku a já se stal nejlepším střelcem turnaje. Nějak se stalo, že jsem tam na chvíli získal čuch na góly. Hned po návratu domů jsem ho ale, na rozdíl od opravdu talentovaných útočníků, ztratil a poměrně brzo se vrátil na místo levýho obránce. Díky tomuhle zážitku jsem ale pochopil, jak důležitý je pro fotbalistu mít to dobře srovnaný v hlavě.

Lze popsat, co představovalo zlom k tomu, že ses vrcholovému fotbalu přestal věnovat?
To je právě to, co strašně souviselo s psychikou. Odmalička jsem miloval tréninky, ale tréma ze zápasů mně stresovala. Čím jsme byli starší a zápasy byly důležitější a vyhecovanější, tím větší jsem cítil tlak. Dodnes si pamatuju můj poslední turnaj někdy ve čtrnácti letech na konci kategorie starších žáků – tradiční jihlavský Fuksův memoriál. Zúčastnily se ho nejlepší české týmy a my překvapivě skončili druzí. Byl to velkej úspěch, ale já po něm šel za trenérem, že končím. Nutno přiznat, že i výkonnostně už mi začali unikat spoluhráči, kteří to později zaslouženě dotáhli hodně daleko.

Sledoval jsi další cestu svých fotbalových vrstevníků, potažmo vývoj FC Vysočina?
Právě generace mých spoluhráčů, myslím, začala zvedat úroveň jihlavského fotbalu. Nestačil jsem se divit, jak rychle se Spartak, později Vysočina, vyšvihl z krajskýho přeboru až do druhý ligy. A nakonec dokonce i do první. Fandím Jihlavě dodnes.

Vyrazil jsi někdy v Jihlavě na ligový zápas?
Na zápasy sice nechodím, ale každý pondělí kouknu na výsledky. Je skvělý, kolik talentů Vysočina dokázala vychovat.

Věnoval ses poté fotbalu rekreačně nebo jsi přesedlal na jiný sport? Kopneš si i teď občas do míče?
Do míče kopu už jen s dětma. Je fakt, že bych si moc rád někdy zahrál na velkým hřišti pořádnej zápas. Akorát, že tentokrát bych na hřišti místo nervů nechal plíce. Jedinou možností by byl hokejovej systém střídání.

Můžeš popsat své divadelní začátky? Jak se z šikovného fotbalisty stane herec? Co bylo tím impulsem?
Poté, co jsem se vykašlal na fotbal, přišla puberta se vším všudy. Takže když jsem někdy v sedmnácti seděl s kamarádama v hospodě, tak za mnou přišla jedna holka a řekla, ať dopiju pivo a přijdu na dramaťák do Horáckého divadla. Dopil jsem a šel.

Kdy v tobě uzrálo rozhodnutí ke studiu brněnské JAMU, obor činoherní herectví?
Když jsem se ocitl v divadle, byl to pro mě novej neznámej svět. Do tý doby jsem v divadle snad ani nikdy nebyl, když pominu jedno dvě školní představení. Okamžitě mě to uhranulo a upnul jsem se na myšlenku zkusit se dostat na tu školu, což ale není úplně jednoduchý.

Do kterého divadla jsi zamířil po absolutoriu? Kterými dalšími divadelními soubory jsi prošel?
Hned po škole jsem šel do brněnského Hadivadla. Následovalo Činoherní studio a pak Švandovo divadlo v Praze. Tam jsem dodnes.

Co rozhodlo v roce 2010 pro tvůj přestup Švandova divadla?
Dostat se do pražskýho divadla pro mě znamenalo dosáhnout další mety. Zároveň jsem v Praze založil rodinu. Je ale pravda, že Jihlava a kamarádi v ní mi chybí dodnes. Jednou za rok pořádáme sraz u kámoše na chalupě v Bechyni, což je, upřímně řečeno, dost náročná akce.

Jak složitá je cesta z divadelních prken na televizní obrazovky či dokonce filmová plátna?
Je to hodně složitý. Znám spoustu skvělých herců, které nejspíš nikdy v životě v televizi neuvidíte a pokud jo, tak málokdy.

Kdy jsi získal pocit, že jsi konečně prorazil?
Tenhle dojem jsem nezískal nikdy.

Diváci tě zaregistrovali jak v rolích vyloženě komediálních, tak i v postavách hodně negativních. Které tě v poslední době bavily?
Užil jsem si hraní v seriálu Svět pod hlavou v režii Marka Najbrta a ve třetí sérii Labyrintu režiséra Jirky Stracha.

Zdá se, že v poslední době máš herecké práce více než dost. Můžeš prozradit, na kterých filmech nebo seriálech nyní pracuješ?
Před týdnem jsem se vrátil ze Slovenska, kde jsme točili film Kryštof. Hrál jsem tam mnicha. Po všech možných podezřelých individuích to byla docela úleva. Zároveň už od března točíme s Bohdanem Slámou historický film Krajina ve stínu. To bude trvat až do června. Do kin by měl jít přibližně po Novém roce. Moc se na něj těším, protože tam mám asi největší a nejzajímavější roli, kterou jsem zatím dostal.

• web Marka Pospíchala - TADY
• profil Marka Pospíchala na CSFD.cz

Marek Pospíchal (na fotce bloňďatý hráč vpravo nahoře) na fotografii týmu starších žáků Spartaku Jihlava na memoriálu Josefa Fuksy v roce 1992. Vedle něj zcela vpravo můžete vidět Josefa Morkuse, dnešního manažera FKM Vysočina Jihlava. Ti pozorní z vás možná objeví kluky, kteří to později dotáhli do jihlavského prvního týmu - Pavla Pospíchala, Michala Holce, Daniela Bratršovského, Tomáše Kaplana a Miroslava Šancla, nebo i marketingového manažera klubu Miroslav Fukse.

© 2006-2024 FC Vysočina Jihlava & eSports.cz, s.r.o.  |  RSS
Veškerý obsah stránek chráněn podle autorského zákona a jeho přejímaní bez výslovného souhlasu redakce je zakázáno. Povolena je citace částí materiálů zde zveřejněných s uvedením zdroje www,fcvysocina.cz.
Nastavení cookies