Stanislav Klobása: Chci být připraven se ve správný čas vrátit do ligy

NA AKTUÁLNÍ TÉMATA

Druholigové hostování ve Varnsdorfu se ti vydařilo, navíc ofenzíva Mladé Boleslavi prošla změnami. Jistě sis věřil, že bys v mateřském klubu mohl setrvat...
Přes nějaké odchody je v boleslavském útoku stále velká konkurence. Jsou tam Komličenko, Přikryl či Ladra. Zkraje letní přípravy po návratu z hostování ve Varnsdorfu mi moc nevyšel hned první zápas v rámci turnaje v Benátkách nad Jizerou. Přišlo mi, že jsem nepřesvědčil trenéra a cítil jsem, že bych v týmu neměl silnou pozici. Proto jsem uvítal možnost hostování v kvalitním druholigovém celku.  

Jak se vlastně zrodil tvůj příchod na Vysočinu?
Rýsovaly se i jiné možnosti, jednal jsem s více kluby. Jeden tam byl i ze Slovenska, což ztroskotalo na domluvě mezi kluby. Vzápětí mi volal trenér Svědík, že existuje možnost, abych zamířil do Jihlavy. Sportovní ředitel Jinoch se domluvil s mladoboleslavským vedením a poté záviselo jen na mém rozhodnutí. Už za nějakých dvanáct hodin jsem se hlásil na prvním tréninku v FCV. Právě rychlost jednání přispěla k tomu, že nyní nastupuji v jihlavském dresu.

Byla tvá aklimatizace v Jihlavě složitá? Kolik známých tváří jsi zde našel?
Nejvíce mi pomohl exboleslavský Luďa Vejmola, který v Jihlavě v minulosti působil. Z reprezentace jsem znal i další hráče – Fulnyho nebo Neryho. Navíc český fotbalový svět není tak velký, abychom se neznali alespoň ze hřiště.

Mimochodem, můžeš porovnat zázemí obou klubů?
V Boleslavi je zázemí na o něco vyšší úrovni, ovšem i v Jihlavě lze podmínky pro hráče a jejich přípravu hodnotit jako dost nadstandardní na české poměry.

Utkvěl ti v paměti nějaký zápas proti Vysočině?
Střelecky se mi proti Vysočině docela dařilo - vstřelil jsem jí dva z mých pěti prvoligových gólů. První v posledním kole ročníku 2014/15, kdy jsem otevřel skóre zápasu, jenž rozhodl o našem postupu do kvalifikace Evropské ligy. Druhý v listopadu 2016 znamenal vyrovnání na 1:1, ovšem nakonec stejně zvítězila 2:1 Vysočina.

Tvé hostování v Jihlavě je s opcí za přestup. Umíš si představit, že na Vysočině zakotvíš?
Představit si to umím, ale po dvou odehraných ligových kolech mi takové úvahy přijdou jako naprosto předčasné. Nevím, kolik toho nakonec odehraju, jak se mi budu dařit a jaká bude situace na konci sezóny.

Loňský ročník jsi strávil ve Varnsdorfu, tudíž můžeš posuzovat konkurenci v soutěži. Vidíš postupové ambice FCV jako reálné?
Jiný než postupový cíl tady nemáme. Budeme se snažit hrát v co nejvyšších patrech tabulky. Nejlepší by samozřejmě bylo, kdybychom dokázali skončit první a postoupit bez nutnosti absolvovat záludnou a vypjatou baráž. Favoritů je však celá řada. Na postup myslí Brno, Hradec, Budějovice nebo Pardubice. Překvapit však mohou i další, liga je hrozně vyrovnaná, každý může porazit každého a rodí se hodně překvapivých výsledků.

Nelze se nezeptat na nevydařený ligový start Mladé Boleslavi, který dává vzpomenout na loňský ročník nejvyšší soutěže...
Na týmu jistě zanechal stopy úvodní nevydařený duel ve Zlíně. Když venku vedete 0:2 a nakonec brankou z 93. minuty prohrajete 3:2, tak to s mančaftem zamává. Škoda, že kluci neurvali alespoň bod. Na dálku jim přeju jen to nejlepší. Domácí utkání s Olomoucí jsem ještě neviděl, ale podle statistik byl zcela vyrovnaný. Výsledek 0:4 byl asi velkou lekcí z produktivity.

OHLÉDNUTÍ ZA KARIÉROU

Kde jsi začal s fotbalem? V Mladé Boleslavi?
Nene. Narodil jsem se v Brandýse nad Labem a pocházím z nedaleké obce Ovčáry. V současné době bydlím s manželkou a dvěma malými dětmi tři kilometry odtud v Tišicích. Do míče jsem začal kopat v Ovčárech asi v pěti letech pod vedením taťky. Ve starší přípravce jsem se i otcem v roli trenéra přesunul do Neratovic, kde jsem vydržel až do U15. A Následně jsem zamířil do „D“ dorostu Mladé Boleslavi.

Sám trenér Svědík vzpomíná na to, že jsi jej zaujal brankami za mladoboleslavský dorost...
Dařilo se nejen mně, ale i týmu. Dokonce jsme v ročníku 2012/13 vybojovali český dorostenecký titul. V týmu jsem byl například s Hůlkou, Vraštilem, Křapkou nebo Kateřiňákem. Na mistrovský titul jsme dosáhli i po přechodu mezi juniory. Stalo se tak v ročníku 2014/15, kdy jsem byl se čtyřiadvaceti góly nejlepším střelcem soutěže a dokonce mne ocenili jako nejlepšího hráčem Juniorské ligy.

Figuroval jsi i v českých mládežnických reprezentacích...
Dva starty mám za U18 a v kategorii U19 jsme pod vedením trenéra Csaplára úspěšně absolvovali úvodní fázi kvalifikace na EURO. Pak jsem si ale přetrhl přední křížový vaz a do rozhodující fáze kvalifikace jsem už nezasáhl. V U21 pod koučem Lavičkou mám sedm startů včetně čtyř duelů kvalifikace o postup na EURO. Do závěrečné nominace na turnaj v Polsku v roce 2017 jsem se bohužel nedostal.

Kdy jsi poprvé zaklepal na kabinu „áčka“?
Stalo se tak už za trenéra Mináře v létě 2013, kdy jsem byl ještě v dorosteneckém věku. Po půlročním sbírání cenných zkušeností mezi dospělými jsem pro jaro 2014 odešel hostovat do druholigové Vlašimi, kde nás vedl kouč Petržela. Jenže jsem odehrál pouhé dva zápasy, protože jsem po třetím jarním duelu dostal sádru na nohu. Na hřiště jsem se pak dostal ještě jednou ve 28. kole...

Jak těžké bylo prosadit se v konkurenci, která vždy panovala v útoku Mladé Boleslavi?
Do Bolky jsem se vrátil v létě 2014. O místo v sestavě jsem bojoval s Ďurišem, Magerou a Wágnerem. K prvoligové premiéře jsem se tak dostal za trenéra Jarolíma až v posledních dvou kolech ročníku 2014/15 a hned z toho byly dvě vstřelené branky.

Asi pomohly tomu, že se tvá pozice týmu zlepšila. Nastoupil jsi do kvalifikace o Evropskou ligu...
Sezónu jsem začal v základu, což platilo jak pro ligu, tak i pro evropský pohár. V něm jsme však hodně smolně a naší hloupostí vypadli s norským Strømsgodsetem. Konkurence Chramosty, Magery nebo mého idola Milana Baroše mne nakonec na hřiště pustila jen jedenáctkrát. Potěšilo mne i naše vítězství v MOL Cupu, kdy jsem hrál oba semifinálové zápasy proti Plzni.

Jaký obraz nabídla sezóna následující?
V Evropě jsme opět vypadli předčasně po zápasech s makedonským Shkendija Tetovo. Do těchto duelů jsem nezasáhl, ovšem na podzim jsem si připsal slušných 9 startů. Bohužel, v listopadu jsem si poranil meniskus a na jaře, kdy už tým vedl trenér Svědík, jsem tak naskočil pouze jednou. Alespoň malinko jsem tak přispěl ke splnění cíle postoupit do evropských pohárů

Jak jsi snášel fakt, že prvoligové zápasy a góly v silném kádru naskakovaly jen pomalu?
Vždy mi samozřejmě vadilo, že jsem se do duelů I. ligy nedostal častěji, ale zároveň jsem cítil, že byť jen trénování s těmito hráči mi dává moc zkušeností. Byl jsem za to hrozně rád, stejně tak jsem si vždy velmi vážil každé prvoligové minuty. Zápasovou praxi jsem získával v juniorce nebo na třetiligové farmě v Benátkách. Obecně si moc vážím, že se mohu živit fotbalem

Proč jsi v létě 2017 zamířil na hostování ve Varnsdorfu?
Pod trenérem Uhrinem jsem se nevešel do kádru pro Evropskou ligu, kdy jsme ve 3. kole vypadli s albánským Skënderbeu. Paradoxně jsem poté nastoupil ve dvou prvoligových zápasech v základu, ale během následné reprezentační pauzy mi bylo řečeno, že mohu odejít na hostování. Vybrat jsem si mohl mezi třemi týmy II. ligy, protože klub nechtěl posilovat prvoligovou konkurenci. Na doporučení spoluhráčů jsem zvolil Varnsdorf.

Jak vzpomínáš na své působení ve Šluknovském výběžku?
Přišel jsem tam na 8. kolo v situaci, kdy se Varnsdorf ocitl na dně druholigové tabulky. Všechno úsilí jsme poté směřovali k záchraně, což jsme dokázali naplnit a mne moc těší, že jsem k tomu přispěl 10 brankami. Na toto angažmá budu díky skvělé partě kluků vzpomínat jenom v dobrém.

Vnímáš kvalitativní rozdíl mezi I. a II. ligou?
Je jasný, že nejvyšší soutěž je kvalitou jinde. Osobně však působení ve FORTUNA:NÁRODNÍ LIZE nevidím jako krok zpět. Pro fotbalistu je nejdůležitější, aby hrál, byl na očích a byl připraven se ve správný čas do I. ligy vrátit.

Dočetl jsem se, že pěstuje i doplňkové sporty – hokej a šipky! Na jaké úrovni? :-)
Ještě rád rekreačně hraju tenis! Šipky se hrají v hospodě mého bráchy v Ovčárech. Vytvořili zde tým s názvem Barbaři Ovčáry, který působí ve II. lize. Jsem v jeho kádru, ale kluky spíše jen povzbuzuji. Nemám takovou kvalitu, jako oni. Hokej hraji s kamarády za Ovčáry na nejnižší úrovni. Tato „rybníkářská liga“ se hraje v dubnu turnajovým způsobem, v útočném pásmu a v počtu čtyři na čtyři. Je mi jasné, že v Jihlavě bude uvolňování na tyto zápasy hodně složité. Navíc to mám domů hodně daleko.

A co fotbal v Ovčárech?
V roce 2007 se zde hrála ještě ČFL. Během dalších let fotbal upadal, až nakonec zanikl. Asi po třech letech bez fotbalu jsme s bráchou a kamarády v roce 2017 složili nový tým pro nejnižší IV. třidu. A hned se postoupilo! Táta trénuje, brácha je předseda a já se snažím být nápomocen při vedení účetnictví, zpracování přehledu hráčů nebo tvorbě tréninkových plánů, aby to kluky bavilo.

© 2006-2024 FC Vysočina Jihlava & eSports.cz, s.r.o.  |  RSS
Veškerý obsah stránek chráněn podle autorského zákona a jeho přejímaní bez výslovného souhlasu redakce je zakázáno. Povolena je citace částí materiálů zde zveřejněných s uvedením zdroje www,fcvysocina.cz.
Nastavení cookies