BRNO: Na konci roku 2001 jsem věděl, že už v Prostějově nezůstanu. Nejkonkrétnější nabídku předložilo Brno a já se tak dočkal prvních startů v nejvyšší soutěži. Tým vedl kouč Večeřa, který mi dal příležitost prakticky ve všech zápasech na jaře 2002. Poměrně pravidelně jsem kopal i v následující sezóně, ale v ročníku 03/04 jsem hrál prakticky jen za druholigové „béčko“. V létě 2004 jsem proto hledal nové angažmá. Působení v Příbrami či Interu Bratislava však z různých příčin nevyšlo a já tak zamířil do druholigové Kroměříže.
Jinak na působení v Brně vzpomínám rád. Mohl jsem hrát nejvyšší soutěž a zejména zápasy na zaplněné Letné se nezapomínají. Navíc jsem se v Brně usadil s přítelkyní.

CÍLE: Tím nejbližším je s Vysočinou postoupit do I. ligy. Poté se uvidí. Každopádně by se jednalo o dosud největší úspěch v mé kariéře.

DRUHÁ LIGA: V porovnání s nejvyšší soutěží vidím rozdíl hlavně v rychlosti, kvalitě hry a mediálním zájmu. Náš nedávný zápas s Žižkovem však určitě měl prvoligové parametry.

EVROPA: S Brnem jsem nastoupil v několika zápasech Intertoto cupu. Hrál jsem proti izraelskému Ashdodu, arménskému Abovjanu a švýcarskému Thunu. Kvůli zranění jsem bohužel přišel o následné atraktivní zápasy proti Guingampu a Villarrealu.

FILM: Preferuji filmy herců Jeana Rena a Roberta de Nira. V televizi sleduji především zprávy a zajímavé dokumenty.

GÓL: Na pořádný gól stále čekám. Ve druhé lize jsem se trefil pouze dvakrát v dresu brněnské juniorky.

HRANICE: Můj ročník byl tím posledním, který musel na vojnu. Já ji strávil v sezóně 99/00 v hranické Dukle a je třeba dodat, že s vojnou měla společného hodně málo. Hráli jsme MSFL a já zde našel výbornou partu.

JIHLAVA: Po kolapsu Kroměříže jsem měl několik nabídek, ovšem ta ze strany pana Tulise mezi nimi jasně dominovala. Neváhal jsem nad ní ani minutu.
V Jihlavě jsem našel výbornou partu, do které nebyl žádný problém zapadnout, přestože jsem blíže znal pouze Pavla Vojtíška z působení v Brně. Jihlava je krásným městem, navíc mne zde překvapili vynikající prvoligové podmínky a zázemí. A nad očekávání skvělí jsou fanoušci, kteří nás dokáží podpořit, i když se nedaří, jezdí s námi ven a nezatracují nás po několika neúspěších. Klobouk dolů před nimi!
Vstup do soutěže se nám bezesporu vydařil. Nedávná série neúspěchů nás bohužel trochu srazila a my se nyní musíme s touto situací co nejlépe vyrovnat. Určité rezervy vidím i ve svých výkonech.

KROMĚŘÍŽ: Přivedl mne sem trenér Roman Pivarník a ve skvělé partě jsem odehrál dvě sezóny. Trochu mne bohužel zabrzdilo natržení zadního stehenního svalu, které mne na tři měsíce vyřadilo ze hry. V Kroměříži jsem měl ještě roční smlouvu, která však prodejem soutěže do Opavy ztratila profesionální status a já mohl odejít do jiného klubu.

LITERATURA: Nedávno jsem dočetl Šifru mistra Leonarda od spisovatele Dana Browna a nyní čtu jeho román Andělé a démoni.

MUZIKA: Poslouchám Lennyho Krawitze a z českých Support Lesbiens.

NÁPOJ A JÍDLO: Mám rád pizzu a jablečný džus nebo mošt. Z alkoholu si dám raději pivo než víno.

OVLIVNĚNÍ: Mým vzorem byl a je Paolo Maldini. K fotbalu mne jinak hodně vedli rodiče.

PROSTĚJOV: Po skončení vojny jsem nezamířil do mateřského Zlína, ale nechal jsem se zlákat nabídkou pana Kresty z druholigového Prostějova. Byla to pro mne velká zkušenost, pravidelně jsem kopal II. ligu a působení zde mi nakonec vyneslo angažmá v prvoligovém Brně.

REPREZENTACE: Odehrál jsem dvě neúspěšné kvalifikace ne ME „16“ a „18“. Poté jsem však z kádru i kvůli vojně vypadl. Kvalitu našeho ročníku nakonec potvrdil triumf na ME do 21ti let.

ŠKOLA: Maturoval jsem na zlínské průmyslovce. V současné době dělám kurz angličtiny a v budoucnu bych si rád vyzkoušel studium na vysoké škole.

ZLÍN: S fotbalem jsem začínal v první třídě na základě výběru, který na základní škole proběhl. V klubu jsem prošel všemi mládežnickými kategoriemi a dokonce už v sedmnácti letech jsem trénoval s „áčkem“. K prvnímu utkání ve II. lize jsem nastoupil na jaře 1998 za trenéra Štefanka. Rychlý přechod mezi dospělé však hodně kolidoval s mým studiem na střední škole a s maturitou, tudíž jsem nebyl schopen chodit na všechny tréninky „áčka“ a hrál jsem spíše za dorost či „B“ tým. Zároveň jsem takto vypadl z mládežnických reprezentací, ve kterých jsem figuroval od třinácti let. Možná jsem se tehdy měl více zaměřit na fotbal, svého rozhodnutí však rozhodně nelituji.

ŽENY: Se svojí přítelkyní jsem už devět let, z toho spolu 4,5 roku bydlíme v Brně. Výhledově určitě plánujeme svatbu.

Pokračovat na další článek: