Harba: Chci se výrazněji prosadit a ukázat kvalitu

Především mne mrzí, že jsme jako tým neuhráli více bodů. Myslím si, že jsme na Slovácku mohli vyhrát a též z Liberce jsme mohli odvézt bod. Osobně jsem rád, že se postupně dostávám do sestavy a že jsem proti Dukle Praha nastoupil v základní sestavě. Sám cítím, že by to herně mohlo být ještě lepší. Chci se výrazněji prosadit a ukázat kvalitu. Je mi přitom jedno, jestli budu hrát na kraji zálohy, jako podhrot nebo v útoku. Nejlépe se ale cítím v pozici za útočníkem.

Proti Dukle jsi odehrál celý zápas. Co chybělo k tomu, abyste získali tři body?
V utkání jsme měli trochu smůlu, protože Dukla dokázala odolat mnoha standardním situacím a vyrovnala ze střely, kterou její hráč bude jen těžko opakovat. Myslím si, že se nám zejména v první půli dařilo výrazně eliminovat kombinační fotbal Dukly. Škoda, že jsme nebyli krom standardních situací více nebezpeční i ze hry. V tom máme co zlepšovat. Ve druhé půli jsme se museli vyrovnat nejen s vyrovnáním soupeře, ale též s vyloučením Tomáše Marka. V v oslabení jsme se dokázali semknout, zabojovali jsme a remízu jsme uhájili.

Bylo složité zapadnout do kádru? Jak tě noví spoluhráči přijali? Co říkáš na město Jihlava?
Myslel jsem si, že aklimatizace bude složitá. Opak byl pravdou, kluci mne mezi sebe přijali výborně a neměl jsem žádný problém. Jen mne trochu mrzí odchod Murise Mešanoviće na hostování do Dunajské Stredy. Přítomnost alespoň jednoho krajana je v cizině vždy příjemná. V začátcích mi hodně pomohl. Jinak město Jihlava je příjemné, malé a klidné.

V Jihlavě už jsi měsíc, tudíž pomalu můžeš porovnávat. Jak vyznívá srovnání FC Vysočina a Hradce Králové z pohledu zázemí, stadiónu, kvality kádru...
Myslím si, že v Jihlavě je kádr o něco lepší. Stejně tak stavím výše i organizaci a zázemí klubu či péči o hráče. Vše tady funguje velmi dobře.

Byl sestup s Hradcem tvým nejhorším okamžikem ve fotbalové kariéře? Co vlastně bylo příčinou tohoto nepříjemného pádu?
Pominu-li zranění kolene, které mne postihlo v začátku kariéry, tak šlo skutečně o nejhorší zážitek. Na podzim jsme hráli docela dobře, nějaké body jsme zejména v jeho závěru uhráli a mysleli jsme si, že jaro zvládneme. Opak byl pravdou. V odvetách se nám vůbec nedařilo a především jsme nezvládali domácí zápasy. V zápasech, v nichž jsme měli na výhru či remízu, nám scházelo štěstí. Vše prostě bylo špatně...

Jak jsi viděl své výkony v hradeckém dresu? Nebyl rozdíl mezi tvojí hrou mezi podzimem a jarem?
Je pravdou, že podzim mi, stejně jako celému týmu, vyšel lépe. Hodně mi navíc ublížilo vyloučení v domácím utkání proti Slovácku. Ve velice důležitém utkání jsme vedli 2:1, když jsem po hodině hry dostal žlutou kartu za zdržování při vhození autu. Míč jsem přitom měl v ruce asi jen sekundu. A o tři minuty později mi dal sudí žlutou kartu za údajné simulování před pokutovým územím... Nakonec jsme tento zápas nezvládli a prohráli jsme 2:3...

Jaké byly tvé myšlenky při sestupu Votroků? Měl jsi i jiné možnosti kam odejít?
Řediteli Juklovi jsem řekl, že pokud na mne klub dostane dobrou nabídku, tak bych raději odešel do I. ligy. Pan Jukl však poté všude prezentoval, že chci odejít za každou cenu. Tak to ale nebylo. V Hradci jsem měl platnou smlouvu, kterou jsem byl připraven dodržet a pomoci k návratu do Gambrinus ligy. Za této situace jsem každopádně byl rád za nabídku Vysočiny a ještě raději jsem byl, když se zdlouhavá jednání podařilo dotáhnout k přestupovému konci.

Odkud pocházíš?
Narodil jsem se v menším městě Foča, odkud jsme se přestěhovali do zhruba 30 kilometrů vzdáleného města Goražde. Když ale začala v roce 1992 občanská válka a mně byly 4 roky, tak jsem se s mamkou přestěhoval do většího a bezpečnějšího Sarajeva za příbuznými. Táta zůstal v Goražde a zde se dokonce zapojil do bojů. V Sarajevu jsme zůstali do roku 1998 a poté jsme se vrátili do Goražde.

Co tvé fotbalové začátky? Kdy jsi začal registrovaně hrát fotbal?
V Bosně není mládežnický fotbal tak organizovaný a nemají takovou strukturu soutěží. Pořádně jsem začal hrát a trénovat až v dorostenecké kategorii. V Goražde jsem asi zaujal trenéry a tak mne už v šestnácti letech posunuli do „áčka“ dospělých. Asi dva roky jsem tak hrál III. ligu. V osmnácti letech jsem ale musel na operaci s kolenem a vše se dost zabrzdilo. Po osmi měsících jsem se vrátil na hřiště, ale koleno jsem stále cítil. V Sarajevu jsem začal studovat fakultu sportu a tělovýchovy a další rok jsem prakticky nehrál fotbal. Přešel jsem na futsal a hrál jsem I. ligu za Drina Goražde. Vedle toho jsem dojížděl 100 kilometrů za studiem do Sarajeva, a protože koleno drželo, tak jsem o víkendech hrál nejen futsal, ale bez tréninku i fotbal za Goražde. Někdy jsem měl zápasy v sobotu a v neděli.

To asi nebylo možné dlouhodobě skloubit, že?
Zlom přišel ve chvíli, kdy jsme s fotbalovým Goražde postoupili do II. ligy. Takovou soutěž už nebylo možné skloubit se studiem v Sarajevu, které pro mne bylo prioritou. A tak jsem v létě 2009 přesídlil do Sarajeva, kde jsem si našel druholigový klub FK Bosna a zároveň jsem hrál futsal za Orlić Sarajevo. S ním jsme získali bosenský titul a na podzim 2010 jsme sehráli dvě kvalifikační skupiny futsalové Ligy mistrů – v Rakousku a poté na Ukrajině. Nechybělo mnoho a postoupili jsme mezi nejlepších 16 celků v Evropě.

Byl pro tvůj fotbalový vývoj klíčový přestup do FK Olimpic Sarajevo?
Je to tak. V lednu 2011 jsem dostal nabídku k testu v prvoligovém FK Olimpic Sarajevo. Trval asi měsíc a nakonec skončil mým angažmá v tomto ambiciózním a mladém klubu, který chce proniknout do bosenské špičky a do Evropských pohárů. Na jaře 2011 jsem nastupoval nepravidelně a pořádně jsem začal hrát až v závěru ligy, kdy jsem vstřelil i první gól v bosenské Premier League.

To ročník 2011/12 byl pro mne mnohem lepší. Skončili jsme na 5. příčce tabulky, dva body za pohárovými příčkami, nastoupil jsem do 26 zápasů v základní sestavě a vstřelil jsem 10 branek. Byl jsem kanonýrem týmu a též druhým nejlepším střelcem celé ligy. A měl jsem i štěstí, neboť jeden z mých vydařených zápasů ze závěru ročníku, kdy jsem vstřelil 2 branky, viděl budoucí hradecký trenér Plíšek se sportovním manažerem Škorpilem. Hned po utkání došlo k prvním jednáním a já se v létě 2012 stěhoval do Česka.

Jaký je rozdíl mezi úrovní fotbalu v Bosně a v Česku?
Výrazný rozdíl vidím ve fungování klubů, jejich zázemí, vybavení stadiónů a též v kvalitě tréninku. V Bosně nyní nad všemi kluby ční Željezničar Sarajevo, který nedávno vypadl z Ligy mistrů v duelech proti Plzni. Pro můj další fotbalový vývoj představoval přesun do Česka jednoznačně dobrý krok a též velkou výzvu.

Mimochodem, máš na kontě i jeden start za bosenskou reprezentaci...
V prosinci 2011 jsem byl nominován do bosenského výběru do 23 let, který v Turecku nastoupil k přípravnému utkání proti výběru polské ligy. Poláci tehdy hledali další adepty reprezentace před EURO 2012. Prohráli jsme 1:0 a já na kraji zálohy odehrál 67 minut. Asi nemusím zdůrazňovat, že je mým snem obléknout bosenský dres i ve velkém reprezentačním utkání. Všichni bosenští hráči v zahraniční jsou sledovaní trenéry reprezentace a médii, ovšem momentálně je v našem národním týmu velká kvalita a konkurence. Myslím, že v současné době naše reprezentace náleží mezi nejlepší celky v Evropě a má skvěle nakročeno k postupu na MS do Brazílie. Pokud na nároďák chci pomýšlet, tak na sobě musím hodně pracovat a výrazně se prosazovat v české lize.

Co tvé další fotbalové cíle? Máš i dlouhodobé plány?
Ambice mám velké. Rád bych jednou vyzkoušel i kvalitnější zahraniční soutěž, než je česká Gambrinus liga. Prostě vyzkoušet fotbal na té nejvyšší úrovni. K naplnění tohoto snu je však přede mnou ještě hodně dlouhá cesta. Teď jsem spokojený v Jihlavě a chci dokázat všem, kteří se o mé angažmá v FC Vysočina zasloužili, že učinili správné rozhodnutí.

Jak trávíš volný čas? Plánuješ dokončení vysokoškolského studia?
Na fakultě jsem zvládl tři roky a k dovršení vysokoškolského vzdělání mi schází pouze jeden rok. Na studium mohu kdykoli navázat a v budoucnu tak určitě učiním. Teď se však plně soustředím na fotbal a ve volném čase koukám na fotbalové zápasy v televizi, komunikuji s rodinou a přáteli přes Skype, jsem na internetu, nebo hraju play-station. Na futsal s kamarády si najdu čas maximálně o dovolené.

© 2006-2024 FC Vysočina Jihlava & eSports.cz, s.r.o.  |  RSS
Veškerý obsah stránek chráněn podle autorského zákona a jeho přejímaní bez výslovného souhlasu redakce je zakázáno. Povolena je citace částí materiálů zde zveřejněných s uvedením zdroje www,fcvysocina.cz.
Nastavení cookies