Kdy a kde jsi začal s fotbalem?

Začínal jsem v Chotěboři už ve 4 letech.

Projít mládeží FC Vysočina je určitě nelehká záležitost, když do klubu od žákovské kategorie přicházejí hráči z regionu a zvyšuje se konkurence. Jak jsi tuhle situaci zvládal?

Já jsem tím, kdo přišel z regionu. Pro mne to problém nebyl, protože na mne společně Lojzou Zemanem trenér Kuchta stavěl hru a měli jsme táhnout ročník 1992.

Na jakém postu nastupuješ?

V dorostu jsem nastupoval v útoku, ale teďka ve chlapech většinou hraji na kraji zálohy.

Vrcholový fotbalisté mají před utkáním svůj rituál, máš i ty nějaký?

Tak já žádný rituál nemám.

Správný fotbalista má svůj hráčský vzor, jaký je tvůj idol?

Když ještě hrával Zinedine Zidane a této době to je Didier Drogba.

Určitě fandíš i nějakému zahraničnímu fotbalovému klubu, prozradíš nám ho?

Fandím Realu Madrid.

Každý fotbalista má nějakou slabinu. Přidáváš si po tréninku, pracuješ na sobě individuálně?

Se Standou Teclem si někdy po tréninku kopeme, ale jinak chodím do posilovny.

Určitě bys to chtěl ve fotbale někam dotáhnout, máš nějaké cíle?

V nejbližší době to je první liga, ale jinak bych jednou rád zamířil do anglické ligy.

Postihlo tě během tvé fotbalové kariéry nějaké závažné zranění?

V mladších žácích jsem měl potíže se stehenními svaly, ale nyní už je všechno v pořádku.

Máš s fotbalem spojený nějaký speciální zážitek – podařený zápas, turnaj, velký úspěch, veselou historku apod.?

Rád vzpomínám na první gól ve II. lize a samozřejmě též na starty a góly v české reprezentaci.

Přechod z dorostu do „A“ týmu dospělých je určitě velmi náročný. Jak ses s tím popral?

Trvalo mi to zhruba tři měsíce, než sem si na to všechno zvykl. Poté už to nebyl problém.

Určitě jsi musel díky fotbalu přerušit školu, studuješ ještě?

Studuji pořád, mám individuální plán.

Nyní nastupuješ pravidelně v základní sestavě, máš několik fanoušků, jaký to je pocit se stát „slavným“?

Já a slavným? To snad ne… Zatím se tak necítím.

Díky za rozhovor.

Pokračovat na další článek: