Nejprve si je zapotřebí připomenout, co je vrcholový, výkonnostní a rekreační sport. Z pohledu dospělého fotbalu tvoří vrcholový fotbal:
a/ reprezentace a reprezentační výběry
b/ družstva 1. Gambrinus ligy
c/ nejlepší družstva 2. ligy

Ve výkonnostním fotbalu se pohybují:
a/ více než polovina druholigových družstev
b/ družstva 3. ligy a divize

Rekreační úroveň tvoří družstva s výkonností od KP níže.

Zvládnout nejvyšší úroveň výkonnosti je velmi obtížné a na dlouhé cestě sportovní přípravy čeká na hráče mnoho „nástrah“, které musí hráč zvládnout, chce- li se dostat na vrchol. Z těch nejdůležitějších bych chtěl upozornit na tyto:

a/ sportovní talent a vlohy - bez nich nelze dosáhnout vrcholné sportovní úrovně, ale na druhou stranu, ten má mnoho hráčů. Samotný tedy není zárukou úspěchu.

b/ psychická odolnost a vůle - to je již velmi podstatná vlastnost, která se věkem často mění a ovlivňuje jí život sám. Každý z nás prochází životními krizemi, úspěchy, prohrami i vítězstvími a záleží na každém, jak se s nimi dokáže vyrovnat. Úspěch není zárukou, že tomu tak bude pořád a prohra není důvodem, proč by měl člověk vše vzdát.

c/ zdravotní stav, zranění, nemoci - kdo není stoprocentně zdráv, cesta na vrchol se mu zavírá. Je mnoho hráčů, kteří měli velké předpoklady, ale jejich kariéru zastavila častá nebo vážná zranění, která byla limitující pro nárůst jejich sportovní výkonnosti.

d/ pracovitost, schopnost rozvíjet své přednosti a odstranit své nedostatky - Je mnoho těch, kteří jsou chváleni za své přednosti jimiž vás upoutají, ale ještě více těch, kteří jsou kritizováni, protože nedokáží odstranit své nedostatky, které je limitují v konkurenčním prostředí. Jinými slovy: “Mnoho povolaných, málo vyvolených. “

e/ schopnost vyrovnat se s kritikou a vysoký stupeň přizpůsobivosti - řada mladých hráčů žije v iluzích svých přání, neumí však přijímat kritiku a příčinu svých selhání či neúspěchů nevidí především v sobě, ale ve druhých (trenér, spoluhráči, rozhodčí atd.). Kdo se neumí rychle přizpůsobit a adaptovat na změny prostředí, vnější vlivy i tomu se cesta na vrchol rychle zavírá. Hráč musí dokázat reagovat na změny:

- prostředí /počasí, povrch hřiště, atmosféra zápasu atd./
- trenéra /každý trenér má jiné představy a styl práce/
- spoluhráčů /typově i povahově odlišní spoluhráči, komunikace s nimi/
- taktiky, způsobu a systému hry /je variabilní vzhledem k soupeři/

Ve výčtu nutných předpokladů pro dosažení nejvyšší výkonnostní úrovně bych mohl pokračovat dále, ale již zvládnutí toho co bylo výše uvedeno, je pro hráče obrovsky těžký úkol.

Na druhé straně chyb se dopouštíme i my trenéři, vedení klubu a dost možná, že i v systému výchovy sportovně talentované mládeže nebo koncepci každého klubu by se našla slabá místa.

Dost často přežívají rituály minulosti, trenéři nemají ochotu se dále vzdělávat, mnozí trénují podle toho, jak prožívali vlastní kariéru jako hráči, ne vždy jsou příkladem hráčům v tom, co po nich sami vyžadují, pedagogické hledisko je často až na druhém místě, materiální zázemí mnohdy neodpovídá požadavkům doby a tomu, co chceme hráče učit a co od nich vyžadujeme. A to již raději nehovořím o korupci, úplatcích, ke kterým jsou někteří z nás ochotni se rovněž snížit, kvůli dosažení co nejlepšího výsledku. Nemysleme si, že se tato negativa utají nebo, že hráči o našich chybách nevědí. Pokud chceme někoho vychovávat, pak bychom jsme se měli zamyslet, zda- li to nejsme my, kdo by se měl rovněž změnit? Jinak vedeme hráče falešnou cestou a vytváříme jim deziluze, kde jejich sportovní kvalita neodpovídá výsledku, kterého dosahují.... Dříve nebo později stejně nastane tvrdý pád.

Nejcitlivějším místem, kde dochází k velké „úmrtnosti“ talentovaných hráčů je přechod z dorosteneckého do seniorského fotbalu. Proč tomu tak je? Proč celá řada talentovaných hráčů mizí jak v bermudském trojúhelníku? Na to není jednoduchá odpověď. Mnohé z příčin zazněly v předchozích větách.

Jen velmi málo hráčů zvládne okamžitý přechod na vrcholovou úroveň seniorského fotbalu rovnou z dorostenecké kategorie. Zpravidla jsou to hráči reprezentačních výběrů, ale i tak se jedná spíše o výjimky. Mají však největší ekonomickou cenu pro klub. To je jeden z hlavních důvodů, proč stát a ČMFS podporuje systém výchovy sportovně talentované mládeže v SCM a ST-F. Ostatní hráči, kteří toto štěstí nemají by měli kráčet trpělivější cestou. Slovo trpělivost je velmi důležité! Tomu tak bohužel většinou není. Trenéři jsou mnohdy honěni vlastními ambicemi, tlakem vedení klubu na výsledek a pak je jedno za jakou cenu se dosáhne. Dobrý výsledek = umístění v tabulce = úspěch. Zamysleme se však, jaký má smysl u juniorských „B“ týmu dosáhnout výsledku za cenu, že mladým hráčům zavřeme cestu vzhůru? Proto jsem zmiňoval jako důležité slovo trpělivost. To je to, co nám chybí a je to jedna z hlavních příčin, proč mnoho hráčů nedostane alespoň šanci fotbalově dozrát. U každého totiž je tato doba rozdílná. Zatímco výjimky mohou vplout do vrcholového fotbalu dospělých třeba v 19- ti nebo 20- ti letech, jsou někteří hráči kteří se tam mohou dostat třeba až o 2- 3 roky později. Těm zavíráme cestu. V nižších soutěžích pak většinou ztrácí motivaci i chuť a málokterý z nich se dokáže vrátit zpět a prosadit se na vyšší úrovni. To není ani tolik problém systému jako našeho alibismu a ochoty vzít na sebe větší míru rizika než je nezbytně nutné.

Dříve tento systém přechodu výborně doplňovaly vojenské kluby, kde měli 19- ti a 20- ti letí hráči možnost startovat v nejvyšších soutěžích ČR. Pokud vynechám prvoligové – Dukla Praha, RH Cheb, Dukla Bánská Bystrica pak to byly i druholigový VTJ Tábor či třetiligové VTJ Karlovy Vary, VTJ Tachov, VTJ Žatec, VTJ Jindřichův Hradec, RH Znojmo, Dukla Hranice. A to ještě nepočítám prvoligové kluby, které měly ve 3. lize vlastní juniorské týmy. Jenom v moravské skupině to byly juniorky Baníku Ostrava, Bohemians Praha, Slavie Praha, Dukly Praha. Sám jsem v druholigovém VTJ Tábor absolvoval jako trenér základní presenční službu a téměř všichni hráči, kteří klubem prošli, se později uplatnili v 1. lize dospělých! Za 1 rok jsem těch jmen napočítal 25! Předtím z nich nikdo 1. ligu nehrál. Myslím, že juniorské kluby vznikly hlavně proto, aby v rámci možností nahradily tento chybějící článek. Místo toho se z nich mnohdy stávají další „seniorky“. Základ třetiligových juniorských „B“ týmů, by měli tvořit hráči, kteří mají perspektivu hrát krátkodobě tuto soutěž s výhledem na soutěž vyšší, do které ještě nedozráli, protože ne každý hráč zvládá přechod do dospělého fotbalu stejně rychle. Pokud jsme přesvědčení, že tuto perspektivu nemají, neměli by v juniorce být! Pokud v juniorce tvoří základ hráči, kteří opustili dorosteneckou kategorii více než před 3 roky, pak hlavní smysl práce s mládeží ztrácí svůj význam. Nutno podotknout, že řada prvoligových klubů již své juniorské týmy adaptuje do těchto podmínek, existuje však ještě řada těch, kde tomu tak není…

Klub •  Hráči •  Zápasy •  Mládež •  Multimedia •  Fanoušci •  Historie

© 2006-2024 FC Vysočina Jihlava & eSports.cz, s.r.o.  |  RSS
Veškerý obsah stránek chráněn podle autorského zákona a jeho přejímaní bez výslovného souhlasu redakce je zakázáno. Povolena je citace částí materiálů zde zveřejněných s uvedením zdroje www,fcvysocina.cz.
Nastavení cookies