Začátky byly strašně těžké. Přiletěl jsem do zcela neznámého prostředí, kde navíc vládla tuhá zima. Tu jsem doposud vůbec neznal. Projevilo se to ve svalových zraněních. Když jsem si sval natáhl potřetí, tak jsem až brečel a chtěl jsem domů... Naštěstí jsem se dokázal postupně aklimatizovat, k čemuž mi velmi pomohla přítomnost trenéra Marka, který mluví mojí rodnou řečí a rozumí naší mentalitě. Zapomenout však nemohu ani na vstřícné přijetí ze strany spoluhráčů. Nyní jsem zcela adaptován a v Jihlavě se cítím jako mezi svými. Jsem součástí týmu a jedné party. Příjemné jsou i pozitivní reakce fanoušků. Všem za to moc děkuji.

Jak se vlastně vyvíjela tvá fotbalová kariéra?

Pocházím z přístavního města Santos, které leží zhruba hodinu od São Paula. Na místních rozlehlých plážích jsem začal s fotbalem a prošel jsem velkou školou nejrůznějších turnajů a zápasů. Organizovaně jsem začal hrát až v patnácti letech s místním slavném Santos FC. V roce 2004 jsem získal první profesionální kontrakt v Coritibě hrající nejvyšší soutěž. Poté následovalo angažmá v druholigovém Taubaté, v roce 2006 návrat do I. ligy v klubu Vitória a nakonec rok 2007 v druholigovém Assisense São Paulo.

Nelze se nezeptat na tvé slavné spoluhráče...

Je pravdou, že jsem v jednom týmu nastupoval s brémských Diegem a Rafinhem, který nyní hraje v Schalke. Mým kamarádem je slavný Robinho.

Proč jsi zamířil do Evropy? Nechtěl ses nejdříve výrazněji prosadit v domácí nejvyšší soutěži?

Naši ligu jsem si už vyzkoušel. Snem každého brazilského fotbalisty je angažmá v Evropě. Je to šance, jak fotbalově růst a zlepšit své životní podmínky. Když přišla možnost testu v Jihlavě, tak jsem neváhal. Na internetu jsem si zjistil dostupné informace o české historii i současnosti, o městě, klubu a odletěl jsem za velkou výzvou.

Jaký byla tvá první druholigová sezóna?

První tři měsíce letošního roku to nebylo ono. Probíhala má aklimatizace a měl jsem svalové problémy. Na přelomu března a dubna přišlo zlepšení, já jsem poprvé dostal příležitost v lize a o čtrnáct dní později přišel zlom. Odehrál jsem celý druhý poločas proti Příbrami, vstřelil jsem gól na 2:0, uklidnil jsem se a znovu se mi vrátilo ztracené sebevědomí.

Jak hodnotíš dosavadní průběh podzimu?

Zdá se mi, že tým je poctivější a jde více za svým cílem, tedy vítězstvím. Jsem rád, že u toho zatím mohu být v základní sestavě. Cítím se dobře.

V čem spatřuješ největší rozdíly mezi českým a brazilským fotbalem?

V Česku je ve hře mnohem více síly a agresivity. Týmy hrají takticky a disciplinovaně. Naopak v Brazílii převládá více uvolněný a technický fotbal.

Rozdílná je asi i atmosféra v hledišti...

U nás je fotbal náboženstvím a určitě na něj chodí více diváků. Nejen na našich domácích zápasech v Jihlavě však panuje dobrá atmosféra. Fanouškům velmi děkuji za skvělé přijetí od prvního zápasu.

Na kterém postu se vlastně cítíš lépe?

Určitě na místě pravého obránce. Už jsem zvládl všechny s tímto postem související taktické prvky a funguje má komunikace s dalšími členy obrany.

Apropó komunikace. Jak se se svými spoluhráči dorozumíváš?

Zpočátku mi hodně pomohl Jirka Böhm, který se mnou trávil hodně času. Po jeho odchodu jeho roli převzal Petr Tlustý a vlastně celý mančaft. Komunikaci hodně supluje angličtina, ovšem nyní do sebe postupně dostávám i češtinu. Už jí dost rozumím.

Od léta máš v Jihlavě krajana De Oliveiru...

Podobně, jako mi v zimě pomáhal pan Marko, nyní usnadňuji aklimatizaci jemu. Vlastně prochází stejným procesem jako já. Jsem rád, že zde je.

Jak trávíš volný čas? Co české dívky?

Volna tolik není, ale když je, zajdu si na kávu, zasurfuju si na internetu, přes Skype komunikuji s rodinou či přáteli v Brazílii a nebo vyrazím někam se spoluhráči. Dívky tu máte určitě moc pěkné:c).

Obligátní otázka na závěr – jaké jsou tvé fotbalové cíle?

Tím nejbližším cílem je postoupit s FC Vysočina do nejvyšší soutěže. V budoucnu sním o angažmá v italské či španělské I. lize.

Pokračovat na další článek: