AUTO: S autem to není žádná sláva. S přítelkyní jsme se soustředili na koupi bytu, tudíž nám zatím stačí starší Opel Astra. V létě bych se rád poohlédl po lepším voze.

BOHEMIANS: V zimě 2003 z Bohemky odešel do Ruska Čontofalský a klub hledal náhradu. Když jim nevyšel Kouba, tak mne oslovil trenér Uhrin ml. a já tuto výzvu samozřejmě rád přijal. Tým bojoval o záchranu a nakonec na ní nedosáhl. Jedničkou byl Holec a já dostal šanci až ve 27. kole, kdy jsme uhráli remízu 0:0 v Příbrami. V dalším kole jsme doma hostili Spartu. Šlo o „slavný“ duel, který předčasně ukončila inzultace pomezního. Já navíc mohu vzpomínat na svůj dobrý a zároveň na velkou smůlu v podobě zranění. Ve 38. minutě mne „dojel“ Zbončák a já musel střídat. Po sezóně jsem měl několik nabídek. Už jsem byl dohodnutý na přestupu do Slovácka, ovšem mé nedoléčené zranění vše zhatilo. Zájem měla i Bohemka, ale já nakonec skončil zpátky v Pardubicích.

FUTSAL: Futsal mne strašně baví. V minulosti jsem hrál v útoku prvoligových Pardubic a po návratu ze Slovenska jsem začal chytat za Vysoké Mýto. Jakmile mi to velký fotbal umožní, tak bych se k futsalu chtěl vrátit.

GÓLY: Góly střílím ve futsalu, v malé kopané a nebo i na tréninku velmi rád. V Rimavské jsem dokonce patřil mezi hráče určené na penaltu. Jen jsem se k ní nikdy nedostal.

CHRUDIM: První půlrok na vojně jsem strávil v Žamberku a poté mne převeleli do Pardubic a já pomáhal AFK Chrudim s postupem do divize. Tu jsem v Chrudimi chytal do léta 1998. Trvale jsme se pohybovali na špici soutěže, ale snaha o postup do ČFL nikdy nevyšla.

JIHLAVA: Už v minulosti jsem se na téma možného působení v Jihlavě bavil s panem Tulisem. Nakonec to vyšlo až teď v zimě. Nejdříve se mi však moc nechtělo. Od února jsem měl nastoupil do práce, přestoupil jsem do ambiciózních Živanic a dokonce jsem se dostal do širší nominace futsalové reprezentace. Nakonec mne však přesvědčil kouč Marko, který mne v telefonu prakticky nepustil ke slovu a přesvědčil mne k prvním tréninkům v Jihlavě. A už po prvním tréninku jsem se rozhodl zůstat. Našel jsem tu výborné zázemí, fungující klubu a řadu známých hráčů, díky kterým jsem nešel do neznáma. Velmi dobrý pocit mám z atmosféry v kabině. Musel bych hodně přemýšlet, abych si vzpomněl, kde jsem tak dobrou partu zažil. Jsem velmi rád, že nám vstup do jara vyšel. V letošní sezóně půjdeme zápas od zápasu s cílem dosáhnout na co nevyšší umístění. Pokud o mne bude mít klub zájem i v létě, tak se určitě dalšímu působení na Vysočině nebudu bránit.

KONÍČKY: Mojí momentální největší zátěží a zároveň i radostí je tříletý syn Adam. Snažím se mu věnovat. Mým velkým koníčkem je určitě futsal a též malá kopaná.

LÁZNĚ BOHDANEČ: Když Bohdaneč spadla z ligy, tak mne koupila z Chrudimi. Plnil jsem roli dvojky vedle Wintra a během dvou ročníků jsem ve II. lize nastoupil jen 15x. V létě 2000 majitel Novák klub přesunul do Pardubic.

MALTA: Působení v Birkirkaře se upeklo strašně rychle. Bez nějakých testů mne oslovil manažer a já za dva dny chytal Pohár UEFA proti APOELu Nicosia. Vypadli jsme, ale já se radoval z prvních startů v evropských pohárech a vůbec ze zdařilého angažmá. V ročníku 2005/06 jsem odchytal prakticky vše, podruhé v historii klubu jsme získali maltský titul a vyhráli i superpohár. Po počátečních jazykových problémech, které si vynutily intenzivní kurzy angličtiny, jsem byl na Maltě i s rodinou velmi spokojen. Vedení klubu i já jsme měli zájem na pokračování spolupráce, ovšem vše zkazily přemrštěné požadavky mého maltského manažera...

NÁPOJ & JÍDLO: Mám rád čínskou a mexickou kuchyni. K pití si nejraději dám kvalitní víno.

PARDUBICE: Město, ve kterém jsem se narodil, v už někdy v pěti letech začal s fotbalem a stále zde bydlím. Mé fotbalové začátky se však odehrávaly v útoku. V mladších žácích mne poprvé strčili do branky, ale až do dorostu jsem pendloval mezi postem gólmana a útočníka, kde mne to vždy bavilo více. Vše zlomila až vojna Žamberku, kde se ze mne definitivně stal „brankář z donucení“.
Do Pardubic jsem se ve své kariéře několikrát vrátil. Poprvé to bylo v době mého působení v Chrudimi, kdy jsem v pardubickém týmu hostoval a dělal dvojku Schejbalovi. V sezóně 1995/96 jsem si tak připsal první druholigový start. Podruhé byl v létě 2001 do Pardubic spolu se mnou přestěhován tým Lázní Bohdaneč. Třetí návrat přišel se skončením mého hostování v Bohemians a počtvrté mi Pardubice poskytli azyl v létě 2007 po návratu z Rimavské Soboty a já celý podzim 2007 chytal krajský přebor.
Mé vzpomínky na toto město jsou smíšené. Kazí je finanční problémy klubu, špatné vedení klubu a dlouhá smlouva, která mne nepustila za jinými nabídkami. Škoda, že fotbal v Pardubicích zcela válcuje hokej. Myslím si, že jsme svého času měli i na postup do ligy.

RIMAVSKÁ SOBOTA: Laso z Rimavské Soboty mi hodil manažer Víger. Strávil jsem tu jaro 2007, v němž jsme hráli skupinu o postup do slovenské ligy. Klub však měl ekonomické problémy, kádr čítal málo hráčů a výsledkem byl sestup do II. ligy. Navíc to bylo strašně daleko.

SOKOLOV: Po zklamání z návratu z Malty jsem se nechal zlákat trenérem Pulpitem do Sokolova. Měl jsem na hřišti jako starší hráč usměrňovat méně zkušené spoluhráče a pomoci nováčkovi usadit se ve II. lize. Místo toho však chytal mladý Kubásek a já se v zimě snažil změnit působiště. Na Sokolov nevzpomínám rád.

TRENÉR: Koučů, na které mohu s díky vzpomenout, je celá řada a já bych na některého nerad zapomněl. Jedním z nich je i stávající kouč Příbrami Pihávek.

VZOR: Dříve to pro mne byl sovětský gólman Rinat Dasajev a později Dán Peter Schmeichel.

ZRANĚNÍ: Nejhorší zranění jsme utrpěl ještě v Chrudimi, když jsem si rozdrtil čéšku na pravé noze. Gólmany spíše trápí úrazy prstů. Obecně bývají méně náchylní ke zraněním než hráči v poli.

Klub •  Hráči •  Zápasy •  Mládež •  Multimedia •  Fanoušci •  Historie

© 2006-2024 FC Vysočina Jihlava & eSports.cz, s.r.o.  |  RSS
Veškerý obsah stránek chráněn podle autorského zákona a jeho přejímaní bez výslovného souhlasu redakce je zakázáno. Povolena je citace částí materiálů zde zveřejněných s uvedením zdroje www,fcvysocina.cz.
Nastavení cookies