Student VŠE Praha na fakultě managementu v Jindřichově Hradci a obchodní zástupce telefonní společnosti je v posledních měsících na roztrhání. „Je to ohromě náročné. Těch tréninků je spousta a juniorka je hlavně pro školáky. Jakmile má někdo práci, je to problém,“ tvrdí třiadvacetiletý Štěpán Wasserbauer.

Jde vůbec skloubit fotbal, práce, a ještě škola?

Moc ne. Navíc, celý leden bylo zkouškové období a já se musel věnovat škole.

Kolik jste stihnul v lednu tréninků?

Chodil jsem asi jednou nebo dvakrát v týdnu. Hlavně o víkendech.

Trenéři vám tedy vycházejí vstříc...

Teď v lednu ano. Od února už počítají s tím, že tréninků absolvuji víc.

Jak jste po fyzické stránce zvládl váš první zápas v tomto roce?

V posledních deseti minutách to bylo znát. Jinak jsem se cítil dobře.

I přes tréninkové manko jste v tomto utkání dokázal svou nepostradatelnost. Měl jste prsty u jednoho gólu...

Nemyslím si, že jsem nepostradatelný. Určitě by za mě našli náhradu. Tým doplnili kluci přeřazení z áčka a soutěž by dokázali zachránit i beze mě.

Takže si dovedete představit, že byste po dvanácti letech opustil jihlavské řady?

Ano.

A co vás k takovému rozhodnutí vede?

Vidina posunu do áčka je minimální a do třiceti se mi na šanci jako u Michala Lovětínského nechce čekat. V béčku jsem z toho jádra zbyl pouze já. Po odchodu Slavíka, Bratršovského, Brabce a Maňhala to tam už není takové jako dřív. Potřebuji nový impuls a nevadilo by mi, kdyby to bylo o soutěž níž.

Nabídka divizního Žďáru tedy není pasé?

Určitě ne. A jsou i jiné. Ale do konce tohoto roku mám profesionální smlouvu a přestupní termín je do 15. února.

Jarní část byste tedy rád odehrál v jiných barvách?

Uvítal bych, kdyby mě Jihlava pustila. Uvidíme, jak to dopadne.

Pokračovat na další článek: