"V Jihlavě mám smlouvu na dva roky. Ale když se podaří sezona v nějakém solidním tempu, dostanu se do takové formy, aby si mě všiml nějaký zahraniční celek, určitě bych se nebránil se v kariéře zase někam posunout," usmívá se krajní bek.
Můžete krátce připomenout, jak vůbec došlo k vašemu příchodu do Jihlavy? Vím, že na začátku léta jste se připravoval s druholigovým Zlínem...
Ve Zlíně jsem byl domluvený tak, že tam budu trénovat, a když se mi nic nevyskytne, zůstanu. Měl jsem nějaké možnosti jít do zahraničí, čekal jsem, jak to všechno dopadne. Pak se mi ozvala Jihlava, trenér Komňacký. Chtěl mě vidět v jednom zápase. A já jsem tu nabídku přijal.
Čekal jste na nabídku z ciziny, ale nakonec jste vsadil na prvoligového nováčka. Proč?
Právě proto, že to byla liga. Viděl jsem možnost, že se konečně můžu ukázat v České republice. Sedm let jsem byl v zahraničí, zkušenosti z Česka jsem měl jen se druhou ligou. Proto jsem rád, že mi v Jihlavě tu možnost dali. Že jsem se panu Komňackému líbil a že můžu hájit barvy Vysočiny.
Mluvil jste o tom, že původně vás trenér chtěl vidět v jednom zápase...
Měl jsem s týmem jet na přípravný zápas do Trnavy (remíza 2:2 - pozn. red.), kde jsem hrál druhý poločas. Ten zápas byl velmi kvalitní, se silným soupeřem. Proto mě potěšilo, že mi po něm pan Komňacký řekl, že by o mé služby stál. A že už to bude záležet jen na mě, na mém manažerovi a na ekonomických stránkách.
Co všechno jste o Jihlavě v té chvíli věděl?
Měl jsem spíš strohé informace. Věděl jsem, že je to klub ekonomicky stabilní, že v něm vše pracuje, jak má. Že je tam nějaký potenciál do budoucnosti. Hlavně jsem tam viděl potenciál hrát ligu. Nekoukal jsem na finanční prostředky, protože se zase potřebuji rozehrát.
Vyhrát dva domácí v řadě vždy představuje velmi složitý a ošidný úkol. Fotbalisté FC Vysočina to však v Chance Národní Lize zvládli a díky shodně pátečním výhrám 2:1 nad rezervami Slavie a Baníku poskočili v tabulce na metu 33 bodů. Kouč Marek Jarolím po důležitém a zaslouženém vítězství neskrýval spokojenost.