Není jednoduché si představit lepší pozici pro kouče <b>Milana Bokšu</b>, který nikdy neváhal do svého týmu zabudovat mladé hráče, než je jeho aktuální post šéftrenéra mládeže Sparty Praha. „Se Spartou jsem byl v minulosti v kontaktu několikrát. Ale vždy jsem upřednostnil možnost působit ve vrcholové kopané,“ říká bývalý trenér prvoligových celků Chebu, Drnovic, Olomouce, Ostravy či Českých Budějovic. „Až když mě oslovili potřetí, neměl jsem žádné prvoligové angažmá, práci ve Spartě jsem přijal,“ dodává Bokša.
Nyní osmašedesátiletý kouč přitom s velkým fotbalem končil v Jihlavě, se kterou v sezoně 2006/ 2007 marně usiloval o návrat do nejvyšší soutěže. „Moc a moc mě mrzí, že se s mužstvem nepodařilo postoupit. Protože jsem přesvědčen o tom, že to tehdy určitě bylo v našich silách,“ vzpomíná.
Po podzimu skutečně jihlavský tým, jenž rok před tím opustil první ligu, postupovou příčku držel, na jaře však bodově často klopýtal a nakonec skončil až pátý.
„Hráli jsme útočný fotbal a patřili jsme mezi týmy, které dávaly hodně branek,“ připomíná Bokša tehdy druhý nejproduktivnější celek soutěže. „Navíc jsme nikdy neprohráli o více, než o branku,“ doplňuje.
Hodně prostoru pod koučem Bokšou pochopitelně dostalo také několik slibných mladíků. „Společně jsme vytipovali a našli několik kvalitních hráčů, které jsme začali stavět a oni na sebe začali upozorňovat,“ vypráví Bokša o útočníkovi Rabušicovi a dvojici obránců Gebre Selassie - Cihlář. „Všichni se nakonec uplatnili.“
Jenže možná právě sázka na mladé sympatickému kouči s pověstným, až otcovským přístupem srazila vaz. „Postrádal jsem důvěru zkušených hráčů k mladším. Pokud by to bývalo fungovalo a hráči si navzájem věřili, mohl to být jeden z faktorů, které by nám k postupu pomohly,“ mrzí Bokšu.
„Nejtěžším krokem ve fotbale je ovšem vytipovat hráče, kteří už jsou výkonnostně za svým zenitem. A to byl jeden z dalších momentů, který potom na jaře sehrál svou roli,“ doplnil. Bývalý člen realizačních týmů mládežnických reprezentací výsledky jihlavského týmu nepřestal sledovat ani v současnosti. „Samozřejmě se o to zajímám,“ usmívá se.
Tipovat, zda-li se s podobnými potížemi jako on potýká v současnosti aktuální trenér Luboš Urban, který je se svým týmem po podzimu překvapivě až devátý, si však Bokša netroufá. „To vážně nemohu,“ omlouvá se. „Sám strašně nerad cokoliv hodnotím, když neznám všechny okolnosti.“
Přesto bývalého zaměstnavatele chválí za kvalitní práci s mládeží a snahu zabudovat talentované hráče, jako je Tecl či Vydra, do základní sestavy. Ostatně právě v těchto a dalších mladých hráčích vidí budoucnost klubu z Vysočiny.
„S Teclem jsem se setkal ve funkci trenéra reprezentace do 18 let. A jsem přesvědčen o tom, že je to hráč, který se prosadí,“ chválí útočníka s vynikajícími rychlostními předpoklady. „V Jihlavě smutní, že spoustu příležitostí neproměňuje. Ale je to hráč, který v budoucnu může pomoci Jihlavě do ligy,“ tipuje Bokša.
„Navíc je to – stejně jako Rabušic a Gebre Selassie – kluk nesmírně čistý, poctivý a pracovitý,“ vzpomíná dnes už prvoligové hráče.
Ve svém nynějším angažmá, v nejslavnějším českém klubu, je Bokša spokojen. I když...
„Musím říct, že mi chybí trénování. I když mě sportovní příprava mládeže od nejmladších hráčů až po juniorský věk, či práce s trenéry baví, nejlépe se cítím na hřišti,“ dodává kouč.
Pokračovat na další článek:
