BERNOLÁKOVO: Po základní škole jsem studijně i fotbalově přestoupil na místní sportovní gymnázium. Po pouhém půlroce si mne vyhlédl Inter, ovšem čtyřleté studium jsem zde maturitou zakončil. Na tyto roky strašně rád vzpomínám.
CÍLE: Fotbal hraji s ambicí dosáhnout co nejvyšších met a samozřejmě i vydělat co nejvíce peněz.
FANOUŠCI: Na Inter vždy chodili nejhorší návštěvy na Slovensku a proto pro mne byli fanoušci v Olomouci krásnou změnou k lepšímu. Dokázali nám pomoci, ikdyž se třeba úplně nedařilo.
HUDBA: Poslouchám prakticky vše, co hrají dnešní komerční rádia.
INTER: Rok jsem strávil v mladším dorostu a další tři mezi staršími. V klubu vždy i vzhledem k omezeným finančním prostředkům dávali velkou příležitost mladíkům a tak jsem už v sedmnácti poprvé nakoukl do kabiny „áčka“ a nastoupil k přátelákům. První start ve slovenské lize jsem si připsal v osmnácti, kdy jsem nastoupil proti Púchovu. Nejvyšší soutěž jsem pak hrál prakticky nepřetržitě čtyři roky. První dvě sezóny jsme bez problémů hráli střed tabulky, v sezóně 2005/06 jsme se horko těžko zachraňovali a v dalším ročníku 2006/07 už bohužel Inter sestoupil. Já však byl pouze u nepovedeného podzimu, neboť jsem v zimě přestoupil do Olomouce. Inter není v posledních letech schopen udržet kvalitní mladé hráče a ti tak odcházejí jinam. Stejně učinili moji dorostenečtí spoluhráči Halenár, Šebo či Marek Čech.
JIHLAVA: Mé hostování se seběhlo krátce před začátkem soutěže a já vlastně ani neměl jinou variantu na zvážení. Své působení ve II. lize však rozhodně neberu jako degradaci, protože působím v kvalitním celku. Doufám, že po horším rozjezdu půjdou naše výkony nahoru a naplníme tak ambice klubu a přání fanoušků. Tento tlak samozřejmě všichni vnímáme.
V Jihlavě jsem našel dobrý kolektiv a pěkné město. Potěšil mne i příchod krajana Suchého, se kterým jsem se potkal v Interu. V pravidelném kontaktu jsem i s dalšími bývalými slovenskými spoluhráči, kteří hrají v Česku.
KVALIFIKACE: Nechci předbíhat (pozn.: rozhovor vznikal den před kvalifikačním kolem 12.9.), ale na Euro pravděpodobně postoupí Němci a Češi. Remízou s Irskem jsme vám k tomu hodně pomohli. Máme však velmi mladý a perspektivní tým, který by se třeba už v příštím kvalifikačním cyklu mohl dočkat kýženého postupu. Slovenské reprezentaci držím palce o to více, že za ní hraje několik mých bývalých spoluhráčů a kamarádů.
NÁPOJ A JÍDLO: Piji ledový broskvový čaj a k tomu mám nejraději plněný bramborák s masovou směsí. Alkohol prakticky nepiji, vyjímkou je červené s velkou colou.
OLOMOUC: V zimě mi ze smlouvy v Interu zbývalo půl roku a od mého manažera přišla nabídka na zkoušku v Sigmě. Nastoupil jsem ve dvou utkáních Tipsport cupu, dařilo se mně i týmu a kouč Petržela projevil zájem o mé angažování. Příprava se nám velmi vydařila a tak jsme do sezóny šli s velkým očekáváním a s přesvědčením, že se záchranou nebudeme mít problém. Bohužel nám smolně nevyšel hned úvodní domácí duel proti Baníku, přestali jsme dávat góly, brankáři i obrana kupili chyby a začala se hledat optimální sestava. Nakonec toho nejvíce odehrálo duo Škerle – Komárek. V létě do Olomouce nastoupil nový trenér Pulpit a spolu s ním přišla velká posila do obrany Šuškavčevič. O druhé místo ve stoperské dvojici jsme bojoval se Škerlem a Komárkem. Černý Petr nakonec zůstal mně. Kouč mne z kádru rozhodně nevyháněl, ale naznačil mi, že je zde zájem Jihlavy a že pro mne bude lepší hrát pravidelně a dobře v Jihlavě a v zimě zabojovat o místo v olomoucké sestavě. Toto je nyní můj cíl.
PEZINOK: To je můj domov, kde bydlí moje rodina, já zde začal s fotbalem a hodlám se zde usadit i v budoucnu. Jedná se o menší město se 27ti tisíci obyvateli a s ideální polohou 20 km od Bratislavy. Spíše než fotbalu se zde vždy dařilo basketbalu, já jsem přesto dal přednost kopané. Na stadión jsem přišel v šesti letech se svými kamarády. Po dovršení žákovského věku jsem se hodlal sportu dále věnovat a tak jsem zamířil na sportovní gymnázium Bernolákovo.
REPREZENTACE: Do slovenské reprezentace jsem naskočil v patnácti a skončil až v jednadvacítce. Cením si 5. místo na ME „16“ v Izraeli a především bronzu z ME „19“, které se konalo v Norsku. Figuroval jsem i v konečné nominaci na MS „20“, ale těsně před začátkem mi stopku smolně vystavila zlomenina nohy.
SROVNÁNÍ: Česká I. liga je určitě kvalitnější než slovenská. V té se nedaří udržet kvalitní hráče a řada klubů má ekonomické problémy. S českou špičkou by se mohla měřit pouze Žilina, Ružomberok a Petržalka. Průměr slovenské ligy za tím českým dost zaostává. Navíc řada celků z vrchních pater II. ligy by mohla hrát nejvyšší soutěž na Slovensku.
TRENÉŘI: Určitě si nejvíce vážím Karola Brezíka, který mne vedl v dorostu Interu a později i v „áčku“ dospělých.
ZÁBAVA: Nejlépe mi je v Pezinku u rodičů na jejich krásné zahradě, kde relaxujeme a grilujeme. Jinak ve volném čase rád sleduji DVD nebo chodím do kina. Času na jiné sporty moc nezbývá. V zimní pauze chodíme s bývalými spoluhráči z Interu hrát sálový fotbal a občas i biliár. V létě si občas zahraji plážový volejbal.
Velká radost a též úleva po vypjatých emocích byla po dnešním podvečerním nervydrásajícím utkání znát na kouči Marku Jarolímovi. FC Vysočina vybojovala důležité tři body proti rezervě Slavie, tedy celku, který vedl tři roky do léta 2023. Nabízíme vám samozřejmě nejen jeho pozápasový komentář.