Pravý okraj zálohy obsadil Michal Veselý

Michale, co říkáš na fakt, že jsi byl zařazen do ideální jedenáctky desetiletí našeho klubu?
Jsem rád, že jsem se octil ve společnosti takových hráčů. Těší mne to!

V FC Vysočina jsi od první sezóny ve II. lize, tedy od podzimu 2000. Pamatuješ celé desetiletí a jsi jihlavský rekordman v počtu startů ve II. lize. Cítíš se být klubovým inventářem?
Už to tak bude, v klubu jsem skutečně dlouho. Ale uteklo to docela rychle, v klubu jsem spokojen. Vše zpestřilo roční působení v I. lize a poté neúspěšné pokusy o návrat.

Nepřemýšlel jsi někdy o změně dresu? Nepřišla zajímavá nabídka?
Toto téma jsem nikdy příliš neřešil. Pokud nějaká nabídka byla, tak jsem vždy měl dlouhodobou smlouvu. Pak přišel postup do I. ligy a po něm nová motivace v podobě snahy o postup. Navíc mi už není dvacet, v mých letech je hráč už skoro „neprodejný“. Obecně panuje zájem spíše o mladší perspektivní fotbalisty. V Jihlavě jsem doma, mám tu rodinu a nedovedu si moc představit, že bych někam za fotbalem dojížděl. Přitom za stejných či jen o málo lepších podmínek.

Jak moc se klub za těch deset let změnil?
Změnil se hrozně moc a to ve všech směrech. Před deseti lety zde byl nevzhledný stadión, minimum tréninkových ploch, žádná umělá tráva, špatné zázemí pro hráče, trenéry i vedení a samozřejmě i výrazně horší podmínky. Klub je nyní po všech stránkách připraven na I. ligu. Určitě se jí v blízké budoucnosti dočká a já jen doufám, že u toho ještě budu jako aktivní hráč. Jsem přesvědčen, že poté bude Jihlava hrát ligu stabilně!

Můžeš vzpomenout na své jihlavské začátky? Jak jsi se do Jihlavy ze Štok dostal?
Za Štoky jsem hrál přátelák proti Jihlavě a oslovili mne trenéři Randa a Fuks. Tak jsem to zkusil a od 6. třídy jsem začal hrát za Spartak. Krom tří let ve Slavii Praha a roku na vojně v Dukle Dejvice jsem stále zde.

Na jaké chvíle vzpomínáš nejraději a naopak?
Nad tím není nutné dlouho přemýšlet. Zapomenout nemohu na postup a následný prvoligový ročník pod koučem Večeřou. Nejvyšší soutěž jsme si užívali a přesvědčili jsme se, že se můžeme měřit i s těmi nejlepšími. Rozhodně jsme v lize nepropadli, o čemž svědčí 29 získaných bodů. Velká škoda, že jsme se nezachránili. Asi nám k tomu chybělo dostatek zkušeností a více štěstí.
Nejhorší zážitek se samozřejmě váže k poslednímu prvoligovému kolu, z něhož vzešel náš sestup. Když už jsme si záchranu nedokázali uhrát sami proti Slavii, tak neměl přijít výsledek ze Sparty... To zklamání mám stále v sobě.

Co říkáš na aktuální proměnu týmu? Dokážete se do startu jara sehrát?
Z týmu postupně odcházejí mí vrstevníci a bývalí spoluhráči. Těžko se mi to hodnotí. Chápu, že fotbal taková rozhodnutí přináší. My jsme profesionální hráči, kteří se musí soustředit na své výkony.
Poslední zápas s Hradcem ukázal, že je před námi ještě hodně práce. Do 5. března, kdy začíná druholigové jaro, se musíme sehrát. V sobotu nám rozhodně nechyběla snaha a bojovnost, ovšem Hradec byl mnohem více sehranější, byl prostě o velký kus dál. Je vidět, že zde tým tvoří dlouhé roky.

Jaké jsou tvé další fotbalové plány a cíle?
Fotbal chci hrát co nejdéle a poté u něj hodlám zůstat. Profesionálně se mu věnuji od svých osmnácti let a zatím se neumím představit, že bych se věnoval jinému oboru. Jsem držitelem třetí nejvyšší trenérské licence „B“. Nyní s Michalem Kadlecem přemýšlíme, že bychom se přihlásili do Olomouce na studium „áčka“.

• profil Michala Veselého na webu FC Vysočina - ZDE

© 2006-2024 FC Vysočina Jihlava & eSports.cz, s.r.o.  |  RSS
Veškerý obsah stránek chráněn podle autorského zákona a jeho přejímaní bez výslovného souhlasu redakce je zakázáno. Povolena je citace částí materiálů zde zveřejněných s uvedením zdroje www,fcvysocina.cz.
Nastavení cookies